Kaunertal – údolí báječného ledu

Přidáno: 30.1.2010 | Datum akce: 22.1.2010
Autor: Martin Linhart
Fotografie: Vladimír Linhart | Martin Linhart
Štítky: 2010 | Kaunertal | Rakousko

Lezení v ledu je jednou z nejkrásnějších forem lezení po horách vůbec. Tedy alespoň z mého pohledu! Každý rok příroda sama na okamžik vytvoří nádherné ledové lajny, a my se můžeme pouštět do zcela nesmyslného souboje s chladnou a hladkou vertikálou. Lezení v ledu je jen a pouze o radosti z pohybu, o překonávání strachu a vyrovnávání se s drsnými nástrahami přírody.

V ledu nemá valný smysl něco složitě nacvičovat a vytvářet supertěžké linie po krápnících, zvláště při představě, že příští rok nenatečou a nikdo už si je nebude moci ani vyzkoušet. Podmínky k výstupu vlastně nikdy nejsou totožné.

V ledu je dobré dodržovat jedno zásadní pravidlo – NEPADAT. A to nikdy! Pád většinou znamená ošklivé zranění a konec zábavy. Současně je potřeba říct, že kdo na ledu nechodí na prvního, jako by ani nelezl. Stoupat kolmým ledopádem s jistotou druholezce je jen nudná dřina bez špetky dobrodružství.

Sečteme-li těchto pár ingrediencí, tak nám vyjde, že každý musí velmi přesně posoudit své schopnosti a síly, aby si pěkně zalezl a ve zdraví dorazil zpátky domů.

Letošní hlavní akcí v ledu byl náš výjezd do rakouského údolí Kaunertal.

Dokonale splňuje vše, co chceme:

• perfektně dostupná oblast (kolem 5 hodin jízdy po dálnici),
• perfektní přístup k ledopádům (většinou 5 – 20 minut pěšky od parkoviště),
• perfektní zázemí (levné a skvělé ubytování v rodinných penzionech kolem 20 Euro),
• perfektní led a nepřeberné možnosti výstupů až na 300 metrové ledopády.

Ledy v Kaunertalu jsme objevili v průvodci po "Alpských ledech - 600 nejlepších ledopádů v Alpách" od Maria Sertoriho.

Vyjíždíme v pátek večer po splnění všech pracovních a jiných povinností a před půlnocí si už přiťukáváme v penzionu Haus Sonnenheim v obci Nufels na Vláďovo zdraví u příležitosti jeho narozenin.

Ráno po snídani jedeme hledat první z „tuhých“ vodopádů Sagmühlfall (WI 4, 210 metrů), který má být asi 5 kilometrů zpátky směrem k obci Prutz. Na parkovišti stojí bílá dodávka s označením DAV a kolem pobíhá asi 6 maníků s vytištěným topo a pátrá po vytoužené lajně. Po jedné obhlídce pěšky, pro jistotu ještě projíždíme silnicí nahoru a dolů … Nic. Nevadí, stejně bychom museli složitě překonávat i za slušného mrazu tekoucí potok Fagge.

Gsallbach (WI 4+, 135 metrů)

V ranních –14 °C jedeme zpět do obce Platzl. Pouhých 500 metrů za ní, přímo před obcí Vergötschen a přibližně 1,5km od našeho penzionu si vybíráme krásný ledopád Gsallbach (WI 4+, 135 metrů) orientovaný na západ. Celá jeho linie je vidět již od silnice. Protější kopce jsou z poloviny zalité sluncem, které na nás za poslední 3 týdny v Praze ani nemrklo. Na nebi není jediný mráček – totální plech!

Po zlezení celého ledopádu si necháváme natažené lano v jeho poslední kaskádě, kde chceme ještě trochu potrénovat. Na řadě je však vaření a válení se na slunku. Poprvé v reálných podmínkách testujeme výkonnost MSR Reactoru a jsme nadšeni. V mrazu máme za tři a půl minuty hotový čaj a za další tři minuty necelý litr vody na zalití pytlíku s dehydrovaným obědem – hovězí a la Stroganoff (Beef Stroganoff).

Gsallbach (WI 4+, 135 metrů)

Přístup k ledopádu je snadný. Gsallbach je krásně vidět od silnice, kde naleznete i malé parkoviště. Cesta do kopce zabere kolem 5 - 10 minut.

Nad první částí ledopádu, která má 45 metrů, naleznete vlevo na skále perfektní štand - kvalitní smyce s karabinou. Po několika metrech chůze následuje dalších přibližně 5 metrů lezení a další kvalitní štand s karabinou vpravo na skále.

Po třiceti metrech chůze se dostanete pod největší kaskádu ledopádu Gsallbach. Když jsme jej lezli, nepodařilo se nám najít žádný pevně zbudovaný štand, takže jsme to vyřešili abalakovými hodinami.

Perfektní lezení, které vřele doporučujeme. Současně lze tento ledopád využít i jako test, chcete-li zkusit ledy těžších obtížností.

S blížícím se soumrakem začínáme přemýšlet, co s rozdělaným večerem. Bylo by fajn zajet na osvětlenou sjezdovku a vyzkoušet prkno nebo sjezdovky.

Paní domácí nám ovšem prozrazuje nemilou novinku. Sobota je den, kdy se tradičně točí turnusy a tak noční sjezdovky nejedou. Nabízí alternativu. Sáňky – der Rodel!

Kousek (5 km) z Nufels v obci Feichten je osvětlená sáňkařská dráha! Bezplatně nám přistavuje troje sáňky před penzión a o večerní zábavu je postaráno. 30 minut chůze do kopce a pak nádherný sešup dolů – dáváme si to dvakrát a královsky se bavíme.

Večer zakončujeme v restauraci v Prutzu opulentní večeří, abychom dotáhli do zdárného konce oslavu Vláďových narozenin.

Wolfskehre (WI 5, 325 metrů)

Poslední den víkendu vyhrazeného lezení v ledu jedeme na krásný ledopád vzdálený přibližně 10km hlouběji do údolí od obce Nufels. Kousek za Feichtenem (1275m) je naše plynulá jízda přerušena závorou a povinným výběrem mýtného. Dále pokračuje zpoplatněná horská silnice (Kaunertaler Gletscherstrasse) vedoucí až k lyžařskému letovisku ve výšce 2750m.

Slečně na pokladně ukazujeme místo, kam se hodláme vydat. Rovnou nám radí, že nemá smysl platit 22 Euro za mýtné, když chceme jet pouhý 1 kilometr! Auto parkujeme před budovami výběrčích a vydáváme se hlouběji do údolí po svých.

Po 20 minutách chůze jsme si jistí, že máme za sebou více než jeden kilometr, ale po shluku stavení, kterým se říká stejně jako ledopádu – Wolfskehr – není stále ani vidu, ani slechu. Za prudší levotočivou zatáčkou se stavení konečně zjevují. Kousek nad nimi (200m) dále po silnici teče potok, před kterým odbočujeme vlevo a pokračujeme podél něj k nádherně se rýsující linii zmrzlého vodopádu.

Wolfskehre (WI 5, 325 metrů)

Prvně je nutné si rozmyslet, zda zaplatíte mýto nebo se projdete necelé 2 km k seskupení budov Wolfskehr nalevo od silnice. Po dalších 200 metrech před mostem odbočíte vlevo a půjdete směrem k ledopádu, který je již dobře viditelný. Stoupání od silnice zabere tak 10 minut a jedinou nepříjemnou částí je pasáž lesem.

Polovinu z první 45 metrové části ledopádu je možné přeběhnout sólo (max. WI 3). Nad druhou polovinou naleznete nalevo ve skále štand.

Sedmdesátimetrová ledová lajna, která následuje, je podle nás nejobtížnější částí celého ledopádu Wolfskehre. Přibližně po 2/3 (45m) je nalevo ve skále štand - borhák s mailonkou. Bohužel pro 3 lidi zde opravdu není místo. Za zbývající třetinou je dlouhá chodecká pasáž. Tady se nám nepodařilo najít pevný štand a tak jsme to řešili abalakem v kombinaci s krápníkem.

Další kaskády nám již nepřišly tak náročné. Jištění, resp. slaňovací stanoviště jsme si však museli dělat sami.

Wolfskehre je nádherná lajna, kde si vzhledem k její délce užijete lezení dosytosti!

Původní plán – lézt do 14:00 přetahujeme o plné dvě hodiny.

Zpátky v penziónu v rychlosti balíme věci a jedeme domů. Parádní víkend. Jízda domů je bez komplikací, po dokonale uklizených silnicích a dálnicích to frčí o sto šest!

Materiál

Lezení ve třech není o nic náročnější na množství materiálu, než lezení ve dvou. Jen je trošku pomalejší. V trojici jsme si s sebou kromě standardního vybavení (sedáky, helmy, odsedky, vlastní slaňovací pomůcky, ...) a dvou šedesátimetrových polovičních lan brali:

• 3 smyce (120cm),
• 11 šroubů (různé velikosti - ideální byly velikosti 16cm a 19cm),
• 15 expresek,
• 5 šroubovacích karabiny,
• 2 ocelové šroubovací karabiny,
• 6 volných drátěných karabin,
• 2 metry šňůr (5mm),
• 1 šťáradlo,
• nůž.

Plánovali jsme, že v ledech budeme trávit vždy celý den, tak jsme si s sebou brali i plynový vařič, abychom si uvařili čaj a v případě potřeby ohřáli i něco teplého k jídlu.

Tipy a infomace

• Kaunertal - více informací o možnostech lezení v ledu,
• Gsallbach - více informací,
• Wolfskehre - více informací,
• možnosti ubytování v Tyrolsku,
• na závěr upozorňujeme na placení mýtného (nemáte-li skipas - cena 22 Euro) za obcí Feichten ve směru k lyžařskému areálu Kaunertal Gletscher.

Kaunertal - údolí báječného ledu

Fotogalerie - Kaunertal - lezení v ledu