Trekování v El Chalténu
Autor: Vladimír Linhart | Lucie Mičková
Fotografie: Vladimír Linhart | Lucie Mičková
Štítky: 2019 | Argentina | El Chaltén | Fitz Roy | Jižní Amerika | Patagonie
Jedeme do El Chaltén. Do městečka plného turistů, kteří sem jezdí jako do základního tábora pro několikero treků. Nejlákavějším z nich je trek k velikánu Fitz Roy. I my se na něj chystáme. Na krásnou krajinu za oknem autobusu jsme si již zvykli. Pampa, občas jezero, občas hora, občas les. Ani obrovská stáda volně se pasoucího dobytka už nás nepřekvapují. Když ale mezi ovcemi postávají plameňáci, trochu zbystříme. Po 23 hodinách v autobuse, kde se střídavě potíme a klepeme zimou, vystupujeme v El Chaltén. Je něco málo po sedmé hodině ranní a malé městečko vklíněné mezi hory a kopce, se ještě úplně neprobudilo. Kempy jsou zatím zavřené. Pobyt zde tedy začínáme bohatou snídaní v hostelu. S plnými pupky se vydáváme ubytovat – postavit stan. Kemp vypadá skvěle. Rezervaci předem nemáme, ale volná místa tu jsou. A taky koupelna, kuchyňka, společenská místnost. Vše vytopené. Možná až moc. Pase se tu kobyla s hříbětem.
Kondoři a pásovec
Stan stojí, a my se vydáváme na kratičký výlet na Mirador de los Condores, aby si nohy zvykly, že od teď budou více chodit, než se vozit. Výšlap je jednoduchý, za chvíli už jsme na vrcholu, El Chaltén pod námi jako na dlani. Kondoři, po nichž je vyhlídka pojmenovaná, nikde vidět nejsou. Zato turistů je tu dost. Pokračujeme ještě o něco dál na Mirador de las Áquilas. Díváme se dolů na jezero a tady máme štěstí. Nad hlavami nám plachtí obrovští kondoři. Cestou zpět do údolí ale potkáváme mnohem kurióznější zvíře. Po cestičce si to přímo k nám mašíruje pásovec. Občas zastaví, hrabe v zemi svýma malinkýma nožičkama a pokračuje dál. Dojde až těsně k nám. Asi o nás nemá tušení. Naposledy zahrabe v hlíně a odbatolí se do trávy. Rozhodně nejlepší zážitek dne. Nadšení si to štrádujeme ke stanu. Po nocování v autobuse a po výšlapu jsme zralí na odpočinek. Vleže sbíráme síly na zítřejší pochod.
Laguna Torre
Je brzy ráno, ale většina ostatních kempařů už dávno vyrazila. Čeká nás asi 20 kilometrů. Naštěstí jdeme nalehko. Pochodujeme. Krajina kolem je úžasná. Lesy, mnohem přirozenější a divočejší než jsme zvyklí z Čech. Stromy si tu rostou a padají, jak se jim zachce. (Kunratický les na Chodově takhle rozhodně nevypadá.) A zase všude kopce, hory a jezera. Tady ale voda není tak průzračně čistá a modrá jako v Bariloche. Má takový zakalený, mléčný nádech. Náš dnešní cíl je Laguna Torre. Jezero s kusy ledu a za ním šedivé skály. Trasa je nenáročná. Příroda nás nutí se pořád dívat a užívat si, co nabízí. Jediná nevýhoda je, že se vracíme stejnou cestou. Nebo je to naopak výhoda. Vychutnáme si to tu ještě jednou. Odpoledne na nás doléhá únava a je znát, že nám na hlavu celý den pražilo slunce. Zbytek dne trávíme převážně v leže u stanu jako mátohy. A zítra vzhůru k Fitz Roy.
Cesta do kempu
Vstáváme dřív než včera. Dnes budeme nocovat jinde. Balíme s sebou stan a krosnu. Naštěstí bereme jen to nejnutnější. Zbytek našich věcí na nás bude čekat tady v kempu, kupodivu je toho asi 15kg. Poprvé tedy vyrážíme s nákladem a na více než jeden den. Čeká nás 8 kilometrů do kempu. Cesta je krásná, občas hodně strmá. O těžkou krosnu se střídáme. I když je skoro větší než já, zkouším ji taky chvíli nést. Vláďu totiž trápí boty, mě zas trápí, že mi o tom pořád vypráví :). Jinak je ale cesta bezproblémová a nádherná. Máme jasno, bez mraků. Takže často vidíme vykukovat Fitz Roy. Jeho šedivé, strmé a nepřístupné stěny krásně doplňují okolní malebnou krajinu plnou barev. Je to neuvěřitelné a pořád nás překvapuje, jak je tady příroda nádherná a přes nápor turistů nedotčená a čistá.
Poslední stoupání
Odpoledne přicházíme do kempu. Je v lese, pod korunami listnatých stromů jsou místa připravená pro stany, kousek dál kadibudka. Jinak nic. Stavíme stan, už je tu celkem zalidněno. Posilňujeme se polívkou z pytlíku a ještě jdeme zkontrolovat měkkost terénu pod karimatkami. V tu ránu oba vytuhneme. Je vidět, že jsme líní pražští povaleči. Po neplánovaném šlofíku se zvedáme a chystáme se urazit nejnáročnější část cesty. Dva kilometry do kopce s převýšením 500 metrů a budeme u Fitz Roye tak blízko, jak to jen jde. Cesta nás překvapuje svou náročností. Je prudká a kamenitá a dává nám dost zabrat. Funíme, Vláďa nadává. Jsme jen v tričku, i když je kolem nás sníh. Asi za hodinu jsme nahoře. Před námi zmrzlé jezero a Fitz Roy v celé své divoké kráse. Radost máme hlavně z toho, že jsme tu. Shodujeme se ale, že se nám tenhle obr více líbil cestou, když ho obklopovala příroda, stromy a průzračné potůčky. Tady, všude kolem jen holé kameny, vyniká jeho odmítavý a krutý terén, jeho velikost a nevlídnost. Takhle nějak si představuju Mordor.
Už se mi děsně nechce, ale šlapeme ještě kousek, dolů k jezeru. A pak zase nahoru k druhému miradoru a tady k našemu údivu spatřujeme blankytně modrou lagunu. Teď je to teprve ono. Teď jsme doopravdy rádi, že jsme se až sem vyškrábali. Holý Fitz Roy a pod ním dvě jezera. Jedno bílé a zmrzlé, druhé modré bez jediného kousku ledu. Patagonie v celé své drsné kráse.
A pak hurá dolů do kempu, druhá polívka a spát. Ráno vše pobalit, naložit na záda a zpět do El Chaltén. Po návratu si za odměnu dáváme pořádný oběd a několik hodin sosáme místní wifinu. Potom už zase kupujeme lístky na autobus. Zítra jedeme do El Calafate. Chceme vidět to, co všichni – obří ledovec Perito Moreno.
Praktické informace
Bus: Bariloche – El Chaltén cena 2920 CZK na osobu, 23 hodin cesty, občerstvení chabé.
Cena za kemp Camp El Relincho (Listopad) 280 CZK na jeden stan a dva lidi na noc, nerezervujeme předem. Uschování jednoho báglu 20 CZK na den.
Kemp pod Fitz Royem - zdarma, bez rezervace, kdo dřív přijde, ten spí.
