Thajský venkov, Koh Lanta
Autor: Lucie Mičková
Fotografie: Vladimír Linhart | Lucie Mičková
Štítky: 2020 | Asie | Koh Lanta | Thajsko
Rybník nebo moře
Turistickou lodí, která pamatuje lepší časy, se z pevniny přesouváme na ostrov Koh Lanta. Z luxusního hotelu s bazénem na Krabi se stěhujeme do docela ošuntělého a ne příliš pěkného ubytování. Výhodou je, že je kousek od moře a je za hubičku. Přesně to jsme chtěli. K moři se vydáváme hned po příjezdu, jen co se trochu zabydlíme. A pocity jsou smíšené. Pláž, kterou máme „za barákem“ je nekonečně dlouhá, romanticky opuštěná a lemovaná lesem, místy je to párty pláž plná barů postavených rovnou na písku. Na pohled je to moc pěkné, ale moře je špinavé jako u českého rybníka. Díkybohu je aspoň teplé. Což v místním vedru Vláďa příliš neoceňuje. Navíc tu plave něco, co sice nevidíme, ale pěkně to kouše. Trochu se nám zasteskne po pohodlném bazénu na Krabi. Nechceme ale být příliš skeptičtí a půjčujeme si motorku, abychom prozkoumali další pláže a vlastně celý ostrov.
Ostrovem na motorce
Jakmile opustíme hlavní silnici, kde se nachází krámky a restaurace pro turisty, je vidět opravdový vesnický skromný život se vším všudy. Úplně jiný než známe z Evropy. Lidé tráví čas venku na svých pozemcích před domem v podomácku stlučených dřevěných altáncích, které pravděpodobně slouží jako venkovní, velmi neútulné, obýváky. Z toho, co stačíme zahlédnout to vypadá, že uvntiř domů je vybavení velmi spartánské a vše včetně jídla a kojení dětí probíhá na zemi. Všude jsou slepice, hromady plastů a jiného haraburdí. Rozdíl mezi provozovnou podniku (půjčovnou skútrů, prádelnou nebo benzínkou) a domovem prakticky neexistuje. Vše se tak nějak prolíná. Pro nás Evropany nepředstavitelné podmínky pro život. Nemůžu se ale ubránit dojmu, že jsou tu lidé štastní. Možná mnohem více než my.
Při jízdě na motorce je nejlepší to, co cestou vidíme ze života obyčejných Thajců. Na Krabi jsme se většinou proplétali hustou příměstskou dopravou. Tady jsme ale po chvíli jízdy mimo město na venkově, uprostřed ničeho. A tak si jako spolujezdec užívám okolní život, který míjíme. Malého chlapce, který má v náručí živého velkého kohouta. Staré ženy ručně obdělávající políčka vedle svého domu. Matku, která na dvorku polévá vodou z plastového kelímku při večerní hygieně své dítě. Ženy obědvající na podlaze svých nuzných příbytků. Chudoba a jiný životní styl tady doslova bije do očí.
Tržnice
Díky motorce projedeme skoro celý ostrov a jsou tu vlastně jen pláže a obrovský trh. Vydáváme se ho prozkoumat. Zjišťujeme, že je mnohem větší, než jsme si mysleli. A že vypadá přesně jako naše vietnamské tržnice v Čechách. Ty teda doma nenavštěvujeme, ale tady v Asii je to samozřejmě téměř povinnost. Po bližším průzkumu jsme malinko zklamaní cenou i kvalitou sortimentu. Je tu sice úplně všechno – boty, trička, kalhoty, kabelky, kosmetika, značkové věci (zcela určitě pravé), ale ceny jsou téměř evropské. Čím déle se tržištěm procházíme, tím menší mám chuť si něco pořídit. Nakonec ale usmlouvám alespoň jedny šaty a můžeme trh spokojeně opustit. Kvanta levných "značkových" věcí si domů asi nepřivezeme.
Jiný svět
Kousek od trhu zcela náhodně objevujeme most, který vede do úplně jiného světa. Na tržnici, uprostřed všech těch věcí a dychtivých bohatých turistů, má člověk pocit, že si tu místní nežijí zas tak špatně. Když ale nejistě přecházíme most, vedoucí přes řeku plnou krásných mangrovníků a odpadků, máme pocit, že jdeme někam, kam se nesmí. Jdeme rovnou z trhu a to ještě umocňuje ten propastný rozdíl mezi bohatými a chudými. Tady je opravdová, chudá, špinavá a nehezká Asie. Dřevěné chatrče na vysokých nohách nad špinavou hnědou řekou. Odpadky úplně všude. Opravdu chudinské vybavení příbytků a tolik lidí na jednu chatrč, že netušíme, jak se tam všichni vejdou. Kde a jak spí, si ani nechceme představovat. Cítíme se tu nepatřičně, jako bohatí evropští turisté, že se i trochu bojíme fotit. Přijde nám to jako výsměch. Dokud nepotkáme tři otrlé turisty, jsme tu úplně sami. Když ale míjíme místní, usmívají se. Vypadají uprostřed té hrozné bídy spokojeně. Za chvíli se otáčíme a skrz bohatství tržnice, která jen jen kousek odtud, raději míříme domů.
Útulek
Když jsme si do Googlu zadali Koh Lantu a místa, která navštívit, moc se neobjevilo. Jedna z mála atrakcí na ostrově je záchranná stanice pro psy a kočky Welfare Animále. To jsme rozhodně nemohli vynechat, sedáme na motorku a vyrážíme za zvířátky. Já se účastním krátké prohlídky areálu s výkladem a ukázkou zubožených psů. Vláďa se tu vzdělává a přispívá na provoz po svém - posezením v místní kavárně, popíjením drinku a pozorováním koček. Oba jsme spokojení. Je ale hrozné vedro a tak míříme na pláž.
Odpadky
Co se týče pláží, některé jsou tu nádherné, bez lidí, romantické. Voda sice není žádný zázrak, ale čím více se vzdalujeme maličkému turistickému centru, tím je voda čistší. Co ale není čisté skoro nikdy jsou samotné pláže. Dost nás udivuje přístup k úklidu v místních letoviscích. Pláže si tu uklidí jen tak málo, aby se vešlo pár hostů se svými ručníky na uklizený písek. O pár metrů dál se už povalují odpadky. Personálu to zřejmě nevadí a o hosty asi nouze není...
Koh Lanta je klidný, ospalý ostrůvek, který nenabízí nic šokujícího, nebo extra skvělého. Je tu klid, teplo a kilometry silnic k projíždění a objevování pláží, vesniček a přírody. Co nás přece jen trochu šokuje, nebo aspoň pobaví, jsou místní benzínky. Potkáváme je na spoustě míst u silnice, někdy s prodejcem, někdy zcela bez dozoru. Stolky a na nich PET lahve naplněné benzínem. Tu si od prodejce koupíte a frčíte dál. Pokud tam není, prostě si ji vezmete a do kasičky hodíte peníze. To kdyby tak zavedli v Čechách..
Trpíme, ale potichu
Celý náš pobyt se nese ve znamení odpočinku, koupání a výletů na skútru. A bychom si dopřáli nějaký pravý thajský zážitek, odhodláváme se na pláži vyzkoušet thajskou masáž. Usmlouváme slevu, a už si oba leháme na lehátko s výhledem na pláž. Já v plavkách (což mě trochu znervózňuje), Vláda dostává erární slušivé žluté tepláky. A peklo začíná. Vrhnou se na nás dvě masérky, další se vesele dívají. Bolí to pekelně, jsem ráda že mám přes hlavu hadr a nikdo nevidí, jak se šklebím. Vláďa občas vydá bolestivé zaskučení a jak se mi zdá, to Thajky vždycky pobaví a smějí se. Tak raději celou dobu ani nepípnu a trpím v tichosti. Celá akce trvá hodinu, nevynechají ani jednu část těla a důkladně nám všechno protáhnou, natáhnou a pomačkají. Thajská masáž není pro každého, ale zkusili jsme to...
A tím pomalu končí pohodička na Koh Lantě a nás čeká dvoudenní pobyt na maličkém party ostrůvku Phi Phi Island.
