Ledový obr Perito Moreno
Autor: Vladimír Linhart | Lucie Mičková
Fotografie: Vladimír Linhart | Lucie Mičková
Štítky: 2019 | Argentina | El Calafate | Jižní Amerika | Patagonie | Perito Moreno
Do El Calafate jedeme pouhé tři hodinky. To je tady jako nic. Celou cestu klimbám. Ani nepostřehnu, že Vláďa a ostatní spolucestující vystupují na prašném parkovišti u jediné budovy uprostřed pustiny - La Leona. Sloužila jako hostinec při čekání na převoz ovcí přes řeku. Také se zde zastavili Butch Cassidy a Sundance Kid, když prchali před zákonem po vyloupení banky. Nyní další skanzen pro turisty, kavárna, gift shop, malé muzeum i hotýlek.
Ubytováváme se v krásném hostelu, rezervaci nemáme. Naštěstí mají volno. Trochu mě děsí přítomnost dalších lidí na pokoji, ale každá zkušenost se hodí. A ušetřené peníze taky. Cestou za obživou procházíme městem. Je až příliš znát, že žije jen z nikdy nekončícího přívalu turistů, kteří sem míří, aby viděli slavný ledovec Perito Moreno. Stejně jako my. Krom hotelů, obchodů, restaurací a cestovních kanceláří slibujících ty nejlepší zážitky tady vlastně nic není. Turisté úplně všude, ceny astronomické. A nebýt ledovce hned za rohem, po tomhle městě by ani pes neštěk. A těch je tu taky nespočet. Jako všude v Jižní Americe. Na hostelu hojně využíváme kuchyň a hlavně dobrou wifi. K tomu po pěti dnech spíme v posteli. Víc ke štěstí nepotřebujeme.
Ráno nasedáme do autobusu, který nás doveze do národního parku přímo k ledovci. Uvidíme tady jeden z nejslavnějších přírodních úkazů Patagonie. Trochu se bojím, že budeme zklamaní. Ta masa ledu je totiž na tolika fotkách, ze všech úhlů, za každého počasí. Mám pocit, že až tam budeme stát, neuvidíme nic nového. Že už to známe a nemůžeme být ohromeni.
Autobus nás vyhazuje na parkovišti, kde nás odpoledne zase vyzvedne. Máme tedy celých 5 hodin na obdivování. Naše první dojmy jsou střízlivé. Je to prostě obrovská hromada ledu. Hodně obrovská. Přesně jako na fotkách. Co tu budeme 5 hodin dělat? Vydáváme se po cestách vyrobených z kovových roštů, včetně zábradlí a vyhlídek. Jinam se tu nesmí ani šlápnout a ani to nejde. V ledovci to pořád praská a hučí. Občas se trocha oddrolí a padá do jezera. Doufáme, že uvidíme padat nějaký pořádný kus. Procházíme všechny vytyčené trasy a prohlížíme si ledovec ze všech stran. Modrobílohnědá masa ledu, táhnoucí se tak daleko, že začátek nevidíme, utopená v modrém jezeře, v pozadí hory pod sněhem, kolem dokola lesy. Jasná obloha a slunečno. No, rozhodně to má něco do sebe. Obzvlášť krásné jsou pukliny v ledu, které září až nepřirozeně modrou barvou.
Po kovových cestách, nejdelší trasou, se dostáváme až na jejich konec. K našemu překvapení je tu volný přístup k jezeru. Můžeme tedy ledovec pozorovat z kamenné pláže, blíž přírodě. Vláďa je nadšený z malého úlomku ledu blízko břehu a snaží se ho vylovit. Postupně se k němu přidávají všichni muži z pláže. Pomocí klacků a kamenů loví kusy ledu. Pak se s ledovými trofejemi všichni fotí a nosí vylovené úlomky na jednu hromadu. Tahle chvíle spontánní dětské radosti u dospělých chlapů je kouzelná. My a pár dalších nadšenců jsme si sáhli na slavný ledovec.
Perito Moreno nás nenápadně, ale přece dostal. Při návratu máme štěstí. Vidíme a slyšíme, jak se odlamuje a padá do vody velký kus ledu. Skvělá tečka na závěr.
Praktické informace
Doprava jakýmkoliv busem buď ráno v 9 nebo ve 13h stojí 400 CZK včetně zpáteční cesty (16h nebo 19h). Taxikář mi říká, že za 1400 CZK je ochoten tam jet kdykoliv a počkat.
Vstupné k ledovci je za 320 CZK na osobu, lístek se kupuje v autobuse.
