Demonstrující Santiago

Do Santiaga de Chile přilétáme v úterý 22. 10. 2019 kolem deváté hodiny večerní. Panuje zde zákaz vycházení. V Santiagu a dalších chilských městech totiž vládnou nepokoje. Lidé se bouří a v ulicích protestují proti vyskoým životním nákladům. Ze zpráv ještě z domova máme informace o hořících autobusech a supermarketu, zničených stanicích metra, o nočním zákazu vycházení a dokonce o několika mrtvých. A tak jsme hodně zvědaví a trochu vyděšení …

♦♦♦

Okolí Mendozy

Po pouhých 3 dnech v Santiagu se přesouváme do argentinské Mendozy. První, co nás zde příjemně překvapuje jsou ceny. Oproti Santiagu je tu neskutečně levno. O to těžší je se k penězům dostat. Částka na den je omezena a poplatky za výběr jsou vysoké. Nakonec to řešíme bezproblémovým zasílám peněž na všudypřítomné pobočky Western Union. I ve třicetistupňových vedrech je tu chladněji než v Praze, ulice jsou totiž doslova obsypány alejemi vzrostlých platanů.…

♦♦♦

Fotoreportáž z oblasti jezer

Město San Carlos de Bariloche vypadá jako klasické evropské lyžařské středisko. Turistické, bohaté, celé laděné do typicky dřevěného horského stylu. Všude hotely, restaurace, kavárny, suvenýry a hlavně obchody s čokoládou. Tou se tady celkem pyšní. Kdyby tu na každém rohu nebyl nápis Patagonie, skoro bychom uvěřili, že jsme na zimní dovolené někde ve Švýcarsku. Dojmy máme rozporuplné. Je to tu krásné, to je bez debat. Z našeho ubytování máme výhled na jezero obklopené horami ...

♦♦♦

Trekování v El Chalténu

Jedeme do El Chaltén. Do městečka plného turistů, kteří sem jezdí jako do základního tábora pro několikero treků. Nejlákavějším z nich je trek k velikánu Fitz Roy. I my se na něj chystáme. Na krásnou krajinu za oknem autobusu jsme si již zvykli. Pampa, občas jezero, občas hora, občas les. Ani obrovská stáda volně se pasoucího dobytka už nás nepřekvapují. Když ale mezi ovcemi postávají plameňáci, trochu zbystříme. Po 23 hodinách v autobuse, kde se střídavě potíme a klepeme zimou ...

♦♦♦

Ledový obr Perito Moreno

Do El Calafate jedeme pouhé tři hodinky. To je tady jako nic. Celou cestu klimbám. Ani nepostřehnu, že Vláďa a ostatní spolucestující vystupují na prašném parkovišti u jediné budovy uprostřed pustiny - La Leona. Sloužila jako hostinec při čekání na převoz ovcí přes řeku. Také se zde zastavili Butch Cassidy a Sundance Kid, když prchali před zákonem po vyloupení banky. Nyní další skanzen pro turisty, kavárna, gift shop, malé muzeum i hotýlek. Ubytováváme se v krásném hostelu, rezervaci nemáme ...

♦♦♦

Fotoreportáž z konce světa

Plánujeme ze dne na den. Je to lepší, protože se tak nemůže nic pokazit. Rozhodujeme se tedy, že vynecháme slavný, ale turisty narvaný trek v Torres del Paine, se kterým jsme teoreticky počítali od začátku výpravy. Prakticky se nám nyní zdá nerealizovatelný. A tak z El Calafate putujeme přes města Puerto Natales a Puntas Arenas rovnou do Ushuaia, nejjižnějšího města na světe. Města jsou to nezajímavá a nevýrazná ...

♦♦♦

Hlučná a přeplněná Lima

První den v Limě skoro celý prospíme. Po noci strávené na letišti je to nejlepší možný program. Navečer se vydáváme směr známá luxusní a turistická čtvrť Miraflores. Jedeme Uberem, protože město je tak obrovské, že se tu pěšky fungovat nedá. A na městskou dopravu si zatím netroufáme, vůbec nevíme, jak funguje. Vlastně si na ni netroufneme po celou dobu pobytu. První kontakt s městem je šokující. Je neděle večer a celá čtvrť vypadá jako jedna velká párty ...

♦♦♦

Yungay a Laguna 69

Chvíli po jedenácté dopolední nasedáme v Limě do autobusu a naposledy se proplétáme skrz děsivě hustý městský provoz. Cesta se docela vleče. Oproti Patagonii jsou výhledy z okna doslova ošklivé. Prašná, suchá krajina, občas plechová bouda. Kolem osmé hodiny večerní, s pouhým dvě a půl hodiny dlouhým zpožděním, jsme konečně na místě ve městě Huaráz. Teď už se jen musíme dopravit do asi hodinku vzdáleného městečka Yungay, kde bydlíme. Naše bytná nám poslala adresu, odkud k nim jezdí mikrobus ...

♦♦♦

Fotoreportáž z Posvátného údolí

Cuzco nás překvapuje tím, jak je hezké. Na to v Peru nejsme vůbec zvyklí. Tohle město je, alespoň v centru a jeho okolí, pěkně udržované, čisté, plné malebných kamenných uliček a barevných peruánských výrobků a suvenýrů. Kolem dokola zelené kopce a bílé mraky. O co je Cuzco krásnější, o to víc je tu turistických naháněčů. Lákají nás doslova na každém kroku a na všechno - na výlet, na masáž, do restaurace, do taxíku, na ubytování, koupit si pití, jídlo, suvenýr, pohladit si lamu, které tu poněkud kazí jinak parádní atmosféru ...

♦♦♦

Nekonečná cesta na Machu Picchu

"Na Machu Picchu nejedeme!" Odradil nás přespříliš drahý vlak. Cena za zpáteční jízdenku pro jednoho je zhruba 3700 korun. To nám za 120 kilometrů dlouhou trasu přijde trochu moc. Plus cena za vstupenku na Machu Picchu a nutnost rezervace dlouho dopředu, třeba i měsíce. Tohle jsme si říkali ještě v Praze a znělo to jako definitivní rozhodnutí. Teď jsme v Peru, shodou okolností ve městečku Cuzco, což je výchozí bod odkud vlak na MP jezdí. Vymýšlíme program na následující 4 dny, které tu strávíme ...

♦♦♦

Cancún, karibský ráj?

Náš velmi předběžný plán je jasný. Z Peru poletíme do Kostariky, kde v klidu přečkáme vánoční šílenství a odtamtud potom na Havaj. Bohužel se ukazuje, že letenky směr Kostarika podražily a jsou mimo náš budget. Vlastně všechny letenky před Vánoci jsou mimo náš budget. Jediná možnost, jak se dostat z Jižní Ameriky je odletět do karibského Cancúnu, což je mexické turistické letovisko pro Američany. No dobrá, Vánoce v Karibiku asi přežijeme ...

♦♦♦

Víkend v Los Angeles

V Mexiku nás trápí stejná otázka jako v Peru. Jak se odtud co nejlevněji dostat? Zjišťujeme, že letět mezi svátky na Havaj je bláznovství. Všechno je tam plné, narvané turisty a ještě dražší než obvykle. Jsme tedy nuceni koupit letenku do Los Angeles,což je kupodivu nejlevnější varianta, pár dní tu pobýt a pak teprve konečně odletět na Havaj ...

♦♦♦

Kempaři ve Vegas

Po dvou dnech v LA si půjčujeme auto a chystáme se do národního parku Joshua Tree. Všude zácpy, takže místo tří hodin jedeme šest. K cíli přijíždíme až večer. Nezbývá než postavit stan, uvařit večeři a jít spát. Je zima a tma, spánek je jediný možný program. Poušť, kaktusy, prapodivné Joshua stromy po kterých je park pojmenovaný, krásné žluté oblé obrovské kameny. Čerstě napadnutých 30 centimetrů sněhu. Tak trochu jako z jiného světa ...

♦♦♦

Deštivá Havaj

Hned po příletu na nás dýchne pravá havajská atmosféra. Z letadla vidíme palmy, modrou oblohu a žádnou letištní halu. Celé letiště je prakticky jen pod dřevěnou střechou, na čerstvém havajském vzduchu a působí absolutně pohodově. Naše první kroky směřují do půjčovny aut. Pána za přepážkou ujišťujeme, že chceme to nejlevnější a nejobyčejnější vozidlo, že se budeme držet jen na dálnicích ...

♦♦♦

Havajský ostrov Oahu

Přílet na havajský ostrov Oahu se podstatně liší od přistání na Big Islandu. Místo palem mrakodrapy a dlouhá nehezká letištní hala. Žádná havajská atmosféra tu cítit není, spíš ruch velkoměsta. Tenhle ostrov zdá se bude hodně městský, moderní a podobný životu, na který jsme zvyklí z Evropy. Opět si půjčujeme auto a jedeme se ubytovat. Co nás ale překvapuje více, je asi pětiproudá dálnice. Že je Honolulu až takhle veliké a moderní jsme netušili ...

♦♦♦

Fotoreportáž z úchvatné Tasmánie (1. část)

Po téměř dvou dnech strávených v letadle nebo na letišti jsme konečně v Tasmánii. Plán je jednoduchý. Za 11 dní autem objet z ostrova co nejvíc. Tasmánie se nám líbí hned od začátku. Přesněji řečeno od první návštěvy supermarketu. Po USA a Havaji, kde v obchodech nebylo prakticky nic a ještě předražené, jsme tady v supermarketovém ráji. Zase budeme jíst normální potraviny, dokonce i ovoce a zeleninu! Žádný McDonald na střídačku s čínskou polívkou. Plníme košík po okraj a nemůžeme být šťastnější. A přesouváme k našemu ubytování ...

♦♦♦

Fotoreporáž z úchvatné Tasmánie (2. část)

Z Tasmánie chceme vidět, co nejvíc, ale zároveň se z toho nezbláznit a nehonit se z jednoho místa na druhé. Chceme mít čas si to užít a tak nemáme žádný konkrétní plán. A to je na tom to nejlepší. Takže většinu času, pokud negrilujeme, protože to děláme hodně často, jedeme po poloprázdných silnicích pořád jedním směrem a zastavujeme tam, kde se nám zrovna líbí. A líbí se nám všude ... i bez obvyklých lákadel a půjčoven všeho možného i nemožného pro znuděné turisty ...

♦♦♦

Za odpočinkem do Thajska, Krabi

Po téměř tříměsíčním nepřetržitém cestování plném dlouhých přejezdů, stanování, hodinách googlení a plánování, hledání ubytování a půjčoven aut, nocích strávených na letištích, nekvalitním jídle, časté absenci sprchy a každodenním objevování a výletování, je na řadě trochu odpočinku, pohodlí a nicnedělání. Jediné, co chceme je bazén, klimatizace, pohodlná postel a skvělé thajské jídlo. Náš relaxační pobyt začínáme v provincii Krabi ...

♦♦♦

Thajský venkov, Koh Lanta

♦♦♦