Kibo/Uhuru Peak (5895m)

Marangu Route

Cestě se lidově říká Coca-Cola Route. Chodí tudy nadpoloviční většina všech turistů a jelikož je mezi nimi velké procento Američanů toužících po sladkém nápoji, je zřejmé, kde se vzal i její neoficiální název. Marangu trpí přílišným počtem lidí. Davům se zde nevyhnete. I přesto je cesta velmi pěkná a těm, kteří touží po větším komfortu poskytuje i dokonalé zázemí. Po dobu výstupu můžete nocovat na chatách, osprchovat se (většinou studenou vodou), dobít si mobil nebo fotoaparát, koupit si drink …

Marangu Route začíná u stejnojmenné vstupní brány (Marangu Gate) několik kilometrů od vesnice téhož jména. Z Moshi dosáhnete vstupní brány národního parku nejlépe po hlavní silnici mezi Arushou a Tavete, po které ujedete 27km východním směrem a odbočíte vlevo ve vesnici Himo. Cestou si všimněte baobabů, patří k těm největším v Tanzanii. Z vesničky Himo pokračuje poměrně kvalitní silnice dalších 14km do již zmiňované obce Marangu.

Hledáte-li ubytování, navštivte mezi turisty oblíbený hotel Marangu. V obci je jedna křižovatka, kde se odbočuje vlevo a o 5km dále se nachází Marangu Gate (1900m), včetně ředitelství Národního parku Kilimandžáro (HQ KINAPA). Na bráně se vyřizují formality, platí poplatky a je třeba počítat s tím, že si tento proces vyžádá více času.

1. den: Marangu Gate – Mandara Hut

Po opuštění brány se jde nejprve po zpevněné a následně standardní široké lesní stezce. Ti, kteří touží vidět „více divočiny“ se mohou od hlavní stezky odklonit a jít po užší paralelně vedené lesní stezce. Rozdíl je však reálně pouze v šíři cesty a šanci, že zde nepůjde tolik lidí najednou.

V okolí chatek je možné pozorovat opice (zejména Kočkodan diademový – Blue nebo Diademed monkey). Stačí vyrazit pár stovek metrů po stezce směrem k další chatě Horombo.

2. den: Mandara Hut – Horombo Hut

Stezka stoupá a pokračuje lesem v severozápadním směru. Po pár minutách se objeví odbočka vlevo ke kráteru Maundi. Kráter má pravidelný kruhovitý tvar. Jeho hrana je výše než okolní džungle a skýtá tak nádherou možnost vychutnat si parádní výhledy do krajiny pod Kilimandžárem. Odbočka a mírné prodloužení trasy za to stojí. Později se trasa hlavní s stezkou ke kráteru opět spojují. V krajině lze dosud pozorovat následky velikého požáru z ledna roku 1997.

Cesta je dobře značená a jen výjimečně jsou na ní prudší pasáže. Za dobrého počasí je krásně vidět vrchol Kibo (5895m) i menší vrchol Mawenzi (5149m). Horombo, podobně jako Mandara, není pouze jedna chata, ale fakticky celá vesnice. Lidé bez předchozí aklimatizace zde často tráví dvě noci.

Ti, kteří chtějí vystoupat na vedlejší vrchol Mawenzi, krátce za táborem Horombo odbočí vlevo a budou další dvě až tři hodiny stoupat směrem k Mawenzi Hut (4600m).

3. den: Horombo Hut – Kibo Hut

Marangu Route je i dále dobře značená. Pokud se nechcete napojit na Jižní okruh pod vrcholem Kibo, nepokračujte rovně, ale nedlouho po odbočce k Mawenzi Hut odbočte vlevo ke Kibo Hut. Přibližně ve 4000 metrech stezka křižuje potok Maua, kde si lze nabrat vodu. Krátce poté se začnou objevovat nápisy „last water“, tedy poslední místo, kde si lze nabrat vodu. Kousek od stezky je malý potůček, který doporučujeme využít jen v krajní nouzi. Po hodině dalšího stoupání se ocitnete v tzv. Sedle (the Saddle). Jedná se o rozsáhlý prostor mezi vrcholy Kibo a Mawenzi. Sedlo je dalším místem, kde se lze vydat na okružní trasy pod vrcholem Kibo. Naleznete tu jak křížení se Severním okruhem, tak i křížení s Jižním okruhem.

Ze Sedla pokračuje cesta v přímém směru k vrcholu Kibo. Ve 4700 metrech dosáhnete několika chatek Kibo Hut. Z Kibo Hut vede na vrchol tzv. normální výstupová trasa.

Mweka Route

Mweka Route je agenturami považována za ideální sestupovou trasu. Jedná se o přímou relativně strmou a středně náročnou cestu pod vrchol Kibo, kde navazuje na klasickou výstupovou trasu Barafu Route vedoucí podél ledovce Rebmann k hlavnímu vrcholu. Cesta začíná u brány Mweka, která se nachází nad stejnojmennou vesnicí vzdálenou pouhých 13km severně od Moshi.

Pokud bychom měli cestu nějak více popsat, tak spodek je bláto a vršek je prašná poušť. Přestože si turisté přibližně od výšky 4000 metrů mohou na každém kroku dokonale vychutnat pohled na hlavní vrchol Kilimandžára, cestu jako výstupovou nedoporučujeme, resp. doporučujeme pouze těm, kteří hodně spěchají a nezáleží jim na tom, že spolykají kila prachu.

1. den: Mweka Gate – Mweka Huts

Cesta za branou vede po staré silnici, která sloužila pro svážení dřeva. Po několika kilometrech se dostanete na užší stezku. Zde je potřeba určité obezřetnosti, neboť cesta bývá často blátivá a klouže to. Cesta stoupá podél hřebene a po deseti kilometrech dosahuje chat a rozsáhlého tábořiště rozsetého v okolních porostech. Nedaleko odsud je i poslední přírodní zdroj vody na této cestě (malé údolí přibližně 5 minut chůze jihovýchodním směrem).

2. den: Mweka Huts – Barafu Huts

Za tábořištěm Mweka Huts cesta brzy mění svůj charakter. Z blátivé stezky se stává pochod po kamenité, místy strmější, cestě. Zlomem je tábořiště Millennium Camp (3800m), kterému se také občas říká Highcamp. V tu chvíli jste dosáhli východního zlomu Jihovýchodního údolí. Odtud vás čeká již jen alpínská poušť a prach. Nádavkem k tomu také parádní výhled na Kibo. Tábořiště Millenium je vhodné na cestě vzhůru vynechat. Prašnost je tu tak nepříjemná, že i na obědové zastávce při sestupu z Kilimandžára vám bude skřípat písek mezi zuby. Abyste si tento požitek mohli odpustit, musíte být předem dobře aklimatizovaní.

Prašná stezka pokračuje stále na sever a necelé 2km pod táborem Barafu se protíná s Jižní okružní trasou. Z tábořiště Barafu vede k vrcholu výstupová trasa Barafu Route.

Umbwe Route

Průvodce po horách východní Afriky říká o této cestě následující: „This route is easily one of the best experiences of a lifetime“. A můžeme to skutečně potvrdit. Nádherná, dechberoucí, místy velmi strmá a divoká cesta, kde jsme nepotkali ani jediného živáčka. Dokonce ani našeho vlastního průvodce a početný doprovod! Ale o tom píšeme jinde. I Umbwe, obdobně jako Mweka, je považována některými agenturami za rychlou sestupovou trasu. Některé agentury dokonce uplatňují extra příplatek za výstup Umbwe Route.

Existuje několik silnic, kterými lze dosáhnout vesničky Umbwe, za níž se nachází Umbwe Gate. Jelikož však na bráně Umbwe nelze zaplatit poplatky za vstup do národního parku, pojedete stejně nejprve k bráně Machame splnit formality a až poté po různých polních cestách mezi banánovníky, poli s kávou a dalšími plodinami zamíříte k Umbwe Gate. Pokud budete dobře aklimatizovaní a budete chtít hned první den dosáhnout tábořiště Barranco, dohodněte si s agenturou včasný odjezd od hotelu. Jinak budete na trasu vycházet až po poledni a váš doprovod vás přiměje první noc strávit v lesním kempu Forest Cave.

1. den: Umbwe Gate – Camp I/Forest Cave

Po opuštění brány jdete nejprve hlubokým lesem – džunglí – sledujíc hřeben vypínající se mezi dvěma hlubokými údolími. Místy je cesta strmá a je třeba se přidržovat kořenů či větví stromů. Přibližně ve 3000 metrech narazíte na nápadnou mýtinku s několika malými baráčky, která se označuje jako Camp I nebo Forest Cave (Lesní jeskyně) nebo dokonce Umbwe Cave Camp. Jedná se o prostory pro nosiče a kadibudky. Stan je nutný. Malá jeskyně k přespání vhodná není. Běžně se zde nocuje první den pochodu. Jsou tu i dostatečné zdroje vody.

2. den: Camp I/Forest Cave – Barranco Hut

Pár metrů za tábořištěm cesta začíná velmi prudce stoupat. Objevují se i skalnaté plotny, které však lze bez větších obtíží a s trochou obratnosti překonat, aniž by se muselo využívat instalovaných jistících bodů. Trasa vede přímo po skalnatém hřebeni mezi „vlasatými“ rostlinami a keři, které příroda účinně vybavila schopností zachytávat vláhu ze vzdušné vlhkosti. Místy budete obdivovat expozici hřebene, který prudce padá na obě strany až do 600-metrových hloubek.

Postupně se hřeben rozšiřuje a expozice zmenšuje. Objevují se lobélie a zanedlouho i tábořiště Barranco. Zde se trasa spojuje s Jižní okružní stezkou a nebo dále stoupá na vrchol po Western Breach Route. Barranco je také dobré výchozí místo pro výstupy horolezeckého charakteru po některém z jižních ledovců, ale pro tuto alternativu je nezbytné speciální povolení ředitelství národního parku.

Machame Route

Zatímco je cesta Marangu označována jako Coca-Cola Route, Machame Route je známá pod názvem Whiskey Route. Předně je výstup touto cestou dražší a výhledy a panoramata jsou tu hezčí a snáze vás intoxikují!

Machame je typicky výstupová trasa. Velmi často se kombinuje s výstupem k vrcholu po Barafu Route a následným sestupem po Mweka Route. Odtud také označení Machame –Mweka Route. V této kombinaci se bude jednat o jeden z nejscéničtějších zážitků, jaký si lze dopřát a doporučuje se zejména těm, kteří neabsolvovali žádnou předchozí aklimatizaci (výhodou oproti Marangu Route je to, že zde při postupné aklimatizaci není nutné trávit dvě noci na stejném místě). Mírně stoupající začátek v lesích, dosažení náhorní roviny Shira a napojení na Shira Plateau Route, poté traverz východním směrem po Jižní okružní trase s přespáním v kempech Barranco a Barafu a závěrečný noční výstup na vrchol Kibo. Tato kombinace pomalého výstupu a zvykání si na nadmořskou výšku časem vedla k tomu, že se zde dosahuje nejvyšší míry úspěšnosti výstupu na vrchol ve srovnání se všemi ostatními cestami.

Obecně je Machame považována za druhou nejkrásnější cestu po náročné Umbwe. Cesta začíná na jihozápadních svazích Kilimandžára nad vesnicí Machame, která se táhne v délce několika kilometrů podél asfaltové silnice. Po 13km silnice mezi Moshi a Arushou je značená odbočka vpravo a po dalších 7km dosáhnete vesnice. Na jejím konci (vše dobře značeno) naleznete bránu parku.

1. den: Machame Gate – Machame Huts

Stezka nejprve sleduje širokou cestu, která je sjízdná pro vozidla 4x4 a poté se zužuje do podoby klasické úzké stezky džunglí, která svojí trasou kopíruje hřeben. Trasa se hodně používá, a tudíž nehrozí ztráta orientace. Nejlepší místa na kempování jsou na kopci východně od chatek Machame. Vodu je možné nabrat z potoka, který protéká pod kopcem severozápadně od chatek. Tuto informaci však přidáváme spíše pro formu, neboť početný doprovod takovéto drobnosti řeší za klienty.

2. den: Machame Huts – Shira Hut

Druhý den cesta pokračuje podél mokřadů a stále přirozeně kopíruje terén. Asi dvě hodiny chůze nad tábořištěm je obtížnější místo, kde je nutné zapojit i paže. Nad tímto osmimetrovým skokem je krásné vyhlídkové místo. Dále se stezka mírně odklání od vrcholu Kibo a směřuje na severozápad. Po překonání několika potoků se přiblíží náhorní rovině Shira a jeskyni (Shira Cave). Doporučujeme kempovat již zde, v blízkosti jeskyně, neboť o několik stovek metrů vzdálené tábořiště Shira Hut/Shira Camp bývá hodně znečištěné.

V tomto místě se Machame Route spojuje s Shira Plateau Route.

Shira Plateau Route

Přístup k této cestě je poněkud delší. Nejprve z Moshi pojedete 26km směrem na Arushu, následně se stočíte k severu a po 22km přijedete do města Sanya Juu. K bráně parku je to odtud dalších přibližně 40km do Londorossi a se vzrůstajícím počtem najetých kilometrů se úměrně tomu zhoršuje stav vozovky. V dřevěném městečku Londorossi je nutné pozorně sledovat ukazatele k bráně parku.

Za branou je možné pokračovat terénním vozidlem dalších přibližně 11km, ale nelze se na to spolehnout, neboť aktuální podmínky nemusí dovolit průjezd.

Ve výčtu přístupových cest vynecháme Lemosho Route, neboť jí lze považovat za variantu Shira Plateau Route. Vychází/vyjíždí se od stejné brány, první zastávka na cestě Lemosho bývá v tábořišti Mti Mkubwa camp (2750m) a následně se cesty propojují u Shira Hut (3800m).V nabídkách agentur je tato novější varianta běžně dostupná.

1. den: Londrossi Gate – Shira Hut

Od brány parku je možné ještě další hodinu pokračovat a pokusit se překonat 11km v terénním voze. Až ve výšce přibližně 3500m je začátek treku a nástupní místo. Není tu nic kromě kadibudky. Stezka vede východním směrem a za dobrého počasí je odtud krásný pohled na Kibo v zapadajícím slunci. Shira Plateau Route vede středem náhorní roviny. Po třech až čtyřech hodinách chůze dosáhnete starého zaneřáděného tábořiště Shira. Jelikož je nástup z Moshi hodně vzdálený, stává se, že první den skupinky tohoto bodu z časových důvodů nedosáhnou. Náhorní rovina však poskytuje dostatek místa ke kempování.

Ideálním místem k rozložení tábora je Shira Cave ležící nějakých 20 minut jihojihovýchodně od chaty Shira. V blízkosti této jeskyně je dobré tábořiště a vedlejší menší jeskyně bývá často využívána kuchaři, nosiči a průvodci k přespání. V okolí je hodně odpadků.

Již v předvečer dalšího dne je nutné se rozhodnout, kam vyrazit následujícího dne, neboť náhorní rovina umožňuje celou řadu tras. Cílem může být Lava Tower Hut, Moir Hut nebo Barranco Hut. Množství cest na výběr je dáno i faktem, že nedaleko je spojnice Severní a Jižní okružní stezky pod hlavním vrcholem Kilimandžára. Většina skupin se rozhodne pro výstup buď Western Breach Route na vrchol Kibo, anebo pro pokračování po tzv. Machame-Mweka Route (vysvětlení viz výše).

2. den: Shira Hut – Arrow Glacier Camp (volba č. 1)

Upozornění: před touto volbou je vhodné se informovat na aktuální stav Western Breach Route (Great Western Arch Route), neboť se může stát, že vedení národního parku ji rozhodne zavřít kvůli pádu kamení. Např. uzavření cesty v roce 2006 po několika smrtelných úrazech turistů.

Cesta i nadále směřuje převážně přímo k vrcholu Kibo. Průběžným cílem je skalní věž připomínající malou stolovou horu, které se říká Lava Tower. Přibližně uprostřed cesty mezi Lava Tower a tábořištěm Shira je spojnice Severní a Jižní okružní trasy. Významný bod, podle kterého lze nejlépe určit toto místo, je směrovka či nápis „Moya Hut“ (Moir Hut). Na sever odsud vede Severní okruh (North Circuit Path) k tábořišti Moir a na jih Jižní okruh (South Circuit Path) k tábořišti Barranco.

Přímá cesta vede dále ke skalnímu útvaru Lava Tower a několik stovek metrů nad ním k tábořišti Arrow Glacier. Cestou k Lava Tower po náhorní planině je nutné překonat jedno strmé a nepříjemně hluboké údolí a několik dalších mírných terénních zlomů. Tábořiště pod Lava Tower (4500m) se téměř nevyužívá a pokračuje se přímo strmě vzhůru k ledovci Arrow a tábořišti. Kromě několika kadibudek a dobrého prostoru pro kempování zde není nic. Kousek nad táborem (na západ) je skalní ostroh s dobrým výhledem. A na skále přímo nad táborem je možné zachytit signál mobilních operátorů.

3. den: Shira Hut – Barranco Hut (volba č. 2)

Existují v zásadě dva způsoby, jak dosáhnout tábořiště Barranco. Buď využít cesty již výše popsané k skalnímu útvaru Lava Tower (4500m) a odtud pak v jižním směru mírně z kopce pokračovat po hlavní stezce do tábořiště Barranco. Tato varianta se doporučuje z důvodu lepší aklimatizace a zejména díky lepším výhledům do okolní krajiny.

Druhá varianta má shodný začátek avšak jižním až jihovýchodním směrem se stáčí již na spojnici Jižní a Severní okružní stezky. Spodní část sestupu do krásného údolí Barranco je v obou variantách již opět shodná.

Rongai Route

Rongai Route je typově zcela odlišná cesta v porovnání s cestami na jižní straně hory. Je podstatně sušší, protíná savanu s pro ní typickou vysokou trávou, je možné zde potkat slony a nejsou tu žádné chaty. Skvělá na této trase je možnost rozhlédnout se do širokých masajských plání na hranicích Tanzanie a Keni.

Cesta Rongai je jen jednou z mála cest ze severu. Obvykle je příjezd organizován z Moshi přes vesnici Marangu a cesta traverzuje celé východní úbočí Kilimandžára.

Rongai je malá vesnička z dřevěných domků, za níž je brána parku. Za ideálním místem k nástupu je však nutné se od brány vrátit zpět do vesnice a pokračovat po okružní silnici kolem Kilimandžára dokud ukazatel neukáže odbočku k tábořišti Rongai.

1. den: Rongai Gate – First Cave

Od nástupního místa na trek, kam dojedete terénním vozem, cesta pokračuje přibližně 1,5km džunglí. Postupně přechází hustý les v křoviny a vřesoviště s řadou neklamných důkazů o pobytu chobotnatců. V tu chvíli se nacházíte přibližně ve 2500 metrech. Stezka není nijak výrazně strmá. Připomíná spíše klidnou procházku krásnou krajinou. První tábořiště se většinou staví poblíž tzv. „první jeskyně“ – First Cave. Nad jeskyní jsou ideální místa ke stanování, dřevěné záchodky a stolek s lavičkou. Vodu lze nalézt kousek po stezce dolů pod jeskyní. Kromě skromného zázemí jsou odtud dokonalé výhledy na severní pláně.

2. den: First Cave – Third Cave

Cesta pokračuje ve směru hlavního vrcholu Kilimandžára a míjí „druhou jeskyni“ – Second Cave. Cíle cesty dosáhnete u „třetí jeskyně“ – Third Cave. Obvyklé tábořiště druhého dne. Jako v předchozím případě, i zde lze nalézt kousek od jeskyně malou bystřinu s vodou a v tábořišti kadibudku.

Některé skupiny plánují trek odlišně. První den dosahují rovnou „druhé jeskyně“ a druhý den dosahují buď chaty Kibo na normální výstupové trase, nebo chaty Mawenzi (4600m). Cesta ke Kibo Hut (4700m) je přímá a křižuje sedlo mezi vrcholem Kibo a Mawenzi. Třetí volbou je napojení se na Severní okružní trasu, která začíná pouhých 20 minut západně od „třetí jeskyně“, a bylo by škoda nevydat se po jejích stopách, když už jste na severní straně Kilimandžára.

Southern Circuit Path

Rozhodnete-li se jít jakoukoliv jinou cestou než Marangu Route (Coca-Cola Route), s největší pravděpodobností se alespoň na chvíli dostanete na část Jižní okružní trasy.

Jižní okružní trasa opisuje půlkružnici po svazích hlavního vrcholu Kilimandžára od západu přes jih na východ. To je i nejobvyklejší směr trasy všech trekových agentur. Okruh (půlkruh) spojuje tábořiště Shira, Lava Tower, Barranco, Barafu s trasou Marangu v tzv. Sedle mezi vrcholy Kibo a Mawenzi. Na Kilimandžáru není lépe značeného treku, než je právě Jižní okružní trasa.

Trasa začíná na náhorní rovině Shira, kde se střetávají oba půlkruhy, tedy jak severní, tak i jižní trasy kolem Kilimandžára. Trasa potom vede v jižním směru kolem tábořiště Lava Tower a dále pokračuje dolů do tábořiště Barranco. Tábořiště patří mezi ty největší pod Kilimandžárem a rozhodně se tu nedočkáte ticha a klidu. Na východ od tábora se zvedá mohutná Barranco Wall. Skalní zeď vysoká 300 metrů řádně prověří kondičku všech turistů, kteří se ji rozhodnou zdolat. I přesto, že tato masivní bariéra může některým turistům připadat hrozivá, výstup není nijak exponovaný a jedná se o náročnější chůzi do schodů.

Po výstupu na Barranco Wall stezka pokračuje v pásmu alpínské pouště. Nalevo se po svazích Kilimandřára svažují zbytky ledovců (Rebmann, Decken, Kersten a Heim). Ti, kteří nespěchají nebo se cítí po výstupu na Barranco Wall unaveni, mohou využít tábořiště Karanga ve stejnojmenném údolí. Po překonání dalších malých údolí, která křižují trasu v severojižním směru, stezka na nevýrazném hřebenu protíná Mweka Route. Pokud jdete cestu Machame – Mweka, nyní je pravá chvíle na odbočení vpravo severním směrem. Po několika desítkách minut dosáhnete tábořiště Barafu. Ti co se chtějí připojit na Marangu Route a vystoupat na vrchol po normální trase pokračují rovně do Sedla, kde se napojí na vyhlášenou Coca-Cola Route.

Northern Circuit Path

Severní okružní trasa spojuje tábořiště Third Cave (třetí jeskyně) na cestě Rongai na severovýchodní straně Kilimandžára s cestou Shira Plateau na západě. Traverz severními svahy Kilimandžára zabere minimálně jeden perný den. Jedná se o nejnovější oficiální trasu a je dosud málo využívána.

Během pochodu je nezbytné překročit několik skalních žeber a údolíček, nicméně trasa se stabilně přidržuje přibližně stejné výšky 4300 metrů. Jedinou chatou, která se nachází až na samém konci Severního okruhu, tedy na jeho západní straně, je Moir Hut. Je to jednoduchá plechová bouda, kde se většinou ubytovává doprovod.

Na východě se lze na trasu napojit nejlépe přímo z trasy Rongai, nebo z Kibo Hut. Třetí možností je tábořiště Outward Bound (4750m) ležící jen pár stovek metrů severně od Kibo Hut.

Normální výstupová trasa

Běžně se jí říká také Marangu Route, neboť je přirozeným pokračováním této klasické přístupové trasy. Prvně bylo vrcholu touto trasou dosaženo v červenci roku 1909 (M. Lange a Weigele). Ve výšce 4700 metrů stezka směřuje nejprve severně mezi boudami pro nosiče a průvodce a pak se stáčí západně k vrcholu Kibo. Obvyklá doba startu je mezi půlnocí a jednou hodinou ranní s předpokládaným příchodem na vrchol spolu s prvními paprsky slunce. Stezka je v noci promrzlá a výstup je stabilnější, neboť to na štěrku méně prokluzuje.

Stezka vede v mírně stoupajícím terénu kolem Hans Meyer Cave (5150m). Následně o mnoho strměji až ke Gillman´s Point (5685m) na hraně kráteru. Odtud je již možné pozorovat nejvyšší bod hrany kráteru Kibo/Uhuru Peak (5985m). Nutno však počítat s další hodinou a půl až dvěma hodinami pochodu. Stezka za Gillman´s Pointem nejprve mírně klesne, aby v zápětí opět stoupala do místa nazývaného Stella Point (5795m), za nímž se již připojuje i druhá výstupová trasa Barafu Route. Trasa pokračuje po hraně kráteru. Terén není nijak technicky náročný a stezka mírně stoupá přes Hans Meyer Point a Elveda Point (5885m). Od Stella Pointu zbývá už jen pouhá hodina chůze na vrchol, přesto je vhodné nespěchat, průběžně doplňovat tekutiny a odpočívat.

Barafu Route

Cesta Barafu je v podstatě pokračováním přístupové Mweka Route. Začíná v tábořišti Barafu (4600m), které leží na výrazném skalním hřebeni ve východní části Jihovýchodního údolí. Stezka je o poznání strmější než výše popisovaná normální trasa. Přesto se jedná o běžný trekový výstup. Hlavní nevýhodou je prašnost, a proto je dobré stoupat nahoru včas, aby se člověk vyhnul zvířenému sopečnému popelu, který za sebou víří sestupující lidé. Start by opět neměl být později než mezi půlnocí a jednou hodinou ranní.

Trasa vede přímo nad táborem směrem k hraně kráteru. Ve vrcholové části je vedena nedaleko okraje Rebmannova ledovce. K výstupu na hranu kráteru poblíž Stella Pointu (5795m) je třeba počítat s 5 – 6 hodinami. Zde se Barafu Route spojuje s normální trasou. Zbytek výstupu po hraně by neměl trvat více než 1 hodinu.

Western Breach Route

I tato cesta má své neoficiální názvy – Arrow Glacier Route nebo Great Western Arch. Jedná se o krásnou strmou cestu, která však není nic jiného než náročnější turistický výstup, kde je zapotřebí větší pozornosti, včetně občasného použití rukou. Výstupová linie začínající v tábořišti Arrow Glacier Camp (4800m) vede přímo středem západního oblouku (Western Arch) po nevýrazném hřebínku. Nejprve se jde sutí a postupně cesta nabírá na strmosti. V druhé polovině jde o kombinaci chůze a lehkého balancování v kombinaci s lezením po skalních blocích.

Skalní žebro, po němž se stoupá, dosahuje hrany kráteru ve výšce 5750 metrů. Stezka se v tu chvíli srovnává téměř do roviny a podél roztroušených zbytků Furtwanglerova ledovce (nalevo) pokračuje asi 20 minut pod přibližně 100 metrů vysokou skalní bariéru. Tady se nachází tábořiště Crater Camp (5790). Přímo nad táborem stoupá cik-cak stezka na vrchol hrany kráteru. Po dosažení hrany zbývá jen pár minut chůze východním směrem k již viditelnému vrcholu Kibo/Uhuru Peak (5895m).