Ostrov chili
Autor: Jiří Pětioký
Fotografie: Jiří Pětioký | Jana Košťálová
Štítky: 2012 | Asie | Gili Islands | Indonésie | Lombok
Loď Pelni brázdí vlny Balijského moře. Míří k Lomboku (v překladu „chili paprika“), nejzápadnější výspě souostroví Nusa Tenggara. Žijí tu muslimští Sasakové a hinduističtí Balijci. V minulosti byl dějištěm krvavých masakrů. Po porážce od Nizozemců místní aristokrati páchali hromadné rituální sebevraždy. V 60. letech minulého století tu masově zabíjeli komunisty a Číňany. Dnes panuje klid, za kterým přijíždějí plážoví povaleči, surfaři a trekaři na sopku Rinjani.
Balijský průliv
Na palubě se vyvalují znudění mladíci. Mají vyhrnutou jednu nohavici, asi že poslouchají hip hop. Dívky v plavkách jim visí na rtech. Opálení surfaři vyprávějí, na kterých ostrovech vypili tamní bary a kde sjížděli nejlepší vlny.
Ze stožáru vidím zemi. Vplouváme do přístavu Lembar. Naše přístavní molo se rozbilo a nefunguje. Čekáme několik hodin na vykládku nákladní lodi, až pak nám dovolí přistát u nějakého jiného. Mezitím k nám připlouvají obchodníčci na člunech a prodávají nám předražené sušenky.
Na pevnině nasedáme do náklaďáku, který nás přes průsmyk dováží do přístavního městečka Senggigi. Odtud vyjíždí trajekt na malé ostrůvky Gili, náš dnešní cíl. Máme velké zpoždění. Naše předplacená loď nám ujíždí. Místní dopravce to vůbec nevzrušuje, dokonce se cítí požadavkem na zajištění alternativní dopravy uraženi.
Nakonec domlouváme dopravu soukromým motorovým člunem. Přijíždějí dva sasačtí rastafariáni. Za pár minut rychlé jízdy přes metrové vlny přistáváme na Gili Trawangan.
Gili Islands
Na ostrůvcích Gili vládne ospalá a lenošivá nálada. Nesmí tu jezdit auta ani motorky. Užíváme si na Indonésii nevídaného klidu. Až na ranní muezzinské modlitby.
Tři dny se věnujeme válení, koupání, šnorchlování, procházkám po ostrově a kulinářským lahůdkám v plážových restauracích.
Bydlíme na největším z ostrovů, Gili Trawanganu. Je dlouhý 2 a široký 1,5 km. Dříve se tu konaly technoparty a prodávaly drogy. Po policejních raziích ale obojí zmizelo. Trawangan obklopují korálové útesy. Podmořský svět hýří všemi možnými barvami. Žije tu obrovské množství druhů ryb, korálů, rostlin a želv. Stačí jen šnorchlovat a všechny je uvidíte.
Ráno se vynořuje z mraků na Lomboku mohutná sopka Rinjani. Jedno odpoledne vyrážíme na sousední, menší ostrov Meno. Tady je oproti Trawanganu mrtvo, vítají nás jen staré, opuštěné bungalovy.
Proč nejdeme na Rinjani (3726m)
- Je to proklatě turistická a drahá záležitost. Zaplatíte předraženou dopravu pod kopec, povolení a prý musíte jít s průvodcem (to asi nebude tak horké). Výstup nabízí úplně každá cestovka (dokonce už i na Bali), po cestě se hromadí davy turistů. Doporučuje Lonely Planet.
- Bolí mě koleno.
- Lézt na neaktivní sopku je o ničem.
- V tropech se většina rozumných lidí jen válí.
- My hoši, co máme odvahu jezdit na dovolenou s dívkami, už víme, že tyto svět občas vnímají jinak. Zbytečně nedráždíme hada bosou nohou.
Rakoncaj ze mě už asi nebude a neříkejte mi Sir George.
Lombok
Lodní zvon zvoní, tak naskakujeme na vratký koráb, který nás veze do lombockého přístavu Bangsal. Třímilionový ostrov (70x80 km) obývají z většiny muslimští Sasakové. Čeká nás malé překvapení. Původní letiště v blízkosti hlavního města Mataramu, ze kterého jsme chtěli odlétat, už slouží jen pro vojenská letadla. Musíme na nové, modernější, na jižní části ostrova u města Kuta.
Projíždíme přelidněnou krajinou ze severu na jih. Končí škola a kolem silnic skotačí děti v uniformách. Přejíždíme kopce a sjíždíme k oceánu.
V Lonely Planetu brečí, jak oblast Kuty ztrácí svůj panenský ráz. Prý sem směřují arabští magnáti, kteří zde mají vybudovat luxusní střediska. Asi si to ale byznysmeni rozmysleli, protože žádné stopy po výstavbě nevidíme. Úplné mrtvo, bohem zapomenutý kraj.
Nabízejí tu levné surfařské kurzy. Provozují je místní zevlující adolescenti. Každá motorka má přidělaný držák na surfa. Chvilku se s těmi hlučnými floutky vybavujeme. Vysvětlují nám, že si musíme dojet na motorce do jakési zátoky a pak ještě člunem na volné moře. Odpoledne je velký odliv, tak přímo v Kutě nic surfařského vymýšlet nejde.
Nakonec půjčujeme motorku a jezdíme po silničkách a prašných stezkách směřujících do rybářských vesniček. Západ slunce u oceánu zakončuje naší dovolenou. S obavami o zrak popíjíme arak. Večer letíme domů.
Need to know, need to share
Nusa Tenggara („Jihovýchodní ostrovy“) představují indonéskou provincii ve východní části Malých Sund (bez Východního Timoru). Cestuje se tam letecky (lety z Bali na Lombok, nebo floreské Labuanbajo), lodí (hlavně dopravce Pelni) a busy. Na turistických trasách (třeba Bali – Gili, Sengiggi – letiště Kuta, Sengiggi – Senaru- výchozí místo pro Rinjani) fungují rychlé a pohodlné spoje, ale také drahé. Veřejná doprava je pomalá, nespolehlivá, ale levná. Lze také půjčit motorku, na rozdíl od Bali ji ale nemáte pojištěnou. Na Nuse Tenggaře se doporučuje brát antimalarika. Gili jsou z hlediska bydlení a jídla oproti jiným místům v Indonésii trochu dražší.
Ceny za osobu:
- Letenka Lombok – Jakarta – 1.425.000 IRP
- Padang Bai – Gili Trawangan– 175.000 IRP (za rychločlun z Lomboku jsme platili 500.000 IRP v 6 lidech)
- Gili Trawangan - Gili Meno, zpáteční – 40.000 IRP
- Gili Trawangan – Sengiggi - 75.000 IRP
- Gili Trawangan - letiště Kuta – 200.000 IRP
- Kuta město – letiště Kuta – 75.000 IRP (jezdí i v noci)
- Motorka – půjčení 50.000 na den (bez pojištění), 1l benzínu – 5.000 IRP (prodávají v lahvích)
