Neverrrmorrre II.
Autor: Martin Linhart | Robert Solich
Fotografie: Robert Solich
Štítky: 2011
Sadistický šílenec Libor Uher dal dohromady závod po snad všech kopcích, které v Beskydech můžete přejít/přeběhnout.
A jen masochisti nebo lidé s narušenými rozpoznávacími schopnostmi se do něj mohli dobrovolně přihlásit! Před půl rokem, když jsme párkrát klikli myší a odeslali startovné, tak jsme bohužel netušili, co to znamená překonat vzdálenost téměř 90 kilometrů a nastoupat pět tisíc výškových metrů ... jinými slovy se hlásím mezi ty, jejichž rozpoznávací schopnosti nebyly v průběhu dospívání dostatečně vyvinuty.
Přihlásili jsme se do kategorie sport. Nejsme dvojky másla. Jdeme do toho po hlavě.
Když jsme v pátek v devět hodin večer startovali z frenštátského náměstí, bylo nám ještě do zpěvu. Závod jsme nechtěli přepálit a o běhu nemohla být vůbec řeč. Rozhodným krokem si vykračujeme na Javorník a následně na Radhošť, o něco méně jistým pak na druhou tisícovku Čertův mlýn. Tam jsem na deset minut upadl ve větvích stromu do blahodárného spánku. Za úsvitu na velké občerstvovačce v Čeladné jsem si dal v sedě na zemi dalších dvacet minut. Tahle pasáž pro mě nebyla z nejveselejších. Robert vyladil formu dokonale. Jel jako dobře promazaný stroj. Bez známek bolesti, bez známek únavy ... dával kopec za kopcem, údolí za údolím.
S rozedněním přichází nová energie a my se vracíme do závodu. Pár borců dokonce předbíháme! O půl deváté ráno dobýváme Smrk a ocitáme se v polovině trasy. Krátce po jedné odpoledne stojíme na Lysé hoře. Máme za sebou 60 km, 3500 m převýšení i nejvyšší kopec tohohle podniku. Nálada je dobrá. Zřejmě však pouze proto, že si neuvědomujeme, že zbývající třicetikilometrový úsek by normálně vydal na plnohodnotný celodenní pochod. Sestup po sjezdovce z následující tisícovky Travného mi naznačuje, že jsem poblíž dna. Bolest kolenou je na hranici snesitelnosti.
Před výstupem na Ropici už víme, že nestihneme "sportovní přídavek". Věřte nebo ne, vůbec nám to nevadilo. S úlevou jsme se přidali k borcům z kategorie hobby.
Téměř plížením jsme překonávali poslední stovky metrů oddělující Velký a Malý Javorový. Závodníci kolem nás procházeli omračující a pro nás nepochopitelnou rychlostí. Po neskutečných 24 hodinách 56 minutách a 13 vteřinách jsme byli ...
Více o závodě, atmosféře a výsledcích:
Neverrrmorrrem roku 2010 byl vyhlášen - Železňák ...
