Namouduši už jsem chtěl někam k moři. Neuvěřitelnými dobrodružnými příběhy opředený Himaláj byl strašně daleko. Ale najednou se nebezpečně přiblížil a nebyla cesta zpět. Všechno to spunktovala Jo a já ji nemohl nechat odjet samotnou. Vyklubala se z toho jedna z nejhezčích a přitom nejdrsnějších dovolených mého života ... trek pod Everest ve dvou částech ...
Ve čtvrtek odpoledne se postupně scházíme na letišti. Kromě Pavla a Petra neznám nikoho. A jako obvykle jména při představování neudržím. Důležité je, že se zbavujeme zavazadel až do Kathmandu. Tedy doufáme, že pouze do Kathmandu a nikoliv natrvalo. Odpoledne po příjemném letu, obzvláště úsek Milán – Dillí byl fajnový, přilétáme do Kathmandu. Díky Petrovi, který pro všechny připravil vstupní formuláře, máme brzy víza ...
Postupně uzrál nápad na výlet do oblastí Helambu, Gosaikund a Langtang. A jak jinak, než všechny tyto oblasti spojit do jediného treku v nejpřirozenější podobě s návratem přes sedlo Ganja La (5120m). V případě, že by sedlo nebylo možné kvůli sněhu přejít, následoval by návrat zpět údolím Langtangu do Syabru Besi a nepoměrně delší cesta autobusem do Kathmandu. Tuto variantu jsem nepřipouštěl ani v těch nejčernějších snech ...