Základní informace
Autor: Jiří Šurman
Fotografie: Jiří Šurman
Štítky: 2008 | Francouzská Guyana | Jižní Amerika
Věděli jste, že nejdelší kus hranice Francie sdílí s Brazílií? Francouzská Guyana nepatří mezi turisty hojně navštěvované destinace. Na atraktivitě zajisté nepřidá povinnost být očkován proti žluté zimnici, nemluvě o občasném výskytu
horečky dengue, proti níž žádné očkování neexistuje. Čtenářům www.cumbres.cz nabízíme alespoň pár postřehů ze čtyřdenní cesty do tohoto kousku Evropské unie v Jižní Americe.
Guyana je zámořským okrskem Francie (département; kromě toho má Francie ještě zámořská území – territoires - která požívají více autonomie) a ihned po opuštění letiště u hlavního města Cayenne si všimnete, že
například značení silnic je naprosto shodné s tím, na něž jste zvyklí z „metropolitní“ Francie. Ostatně, i každodenní let Air France do Cayenne odlétá z letiště Orly, které je určeno především pro vnitrostátní a charterové linky. Uletíte
zhruba 7000 km, ale jste na vnitrostátní lince. V Guyaně se tedy platí eury, a pokud máte francouzský mobilní telefon, neplatíte roaming – jednoduše voláte stále v rámci Francie. Stejně tak pro zaslání pohlednice do Evropy vám stačí
vnitrostátní tarif. Udržet takové výdobytky není pochopitelně zadarmo a za moře směřují nemalé dotace z Paříže, kde Guyanu v parlamentu zastupují dva poslanci a jeden senátor.
Díky odlehlé poloze a v podstatě
rozvojové ekonomice se na Francouzskou Guyanu vztahují i štědré dotace z evropských fondů. Jen v období 2007 – 2013 (EU své finance plánuje na sedmiletky) do Guyany přiteče neuvěřitelná suma, zhruba půl miliardy euro.
Francouzská Guyana má rozlohu téměř 90 000 km a je tudíž o něco větší než území České republiky. Zároveň jde o největší francouzský départment – odpovídá celé šestině rozlohy evropského území Francie. Populace však
čítá jen něco kolem 220000 obyvatel. Obydleno je pouze pět procent území, zbytek pokrývá amazonský deštný prales protkaný hustou sítí vodnatých řek se spoustou peřejí. Přesných údajů o počtu obyvatel se lze dobrat jen stěží,
neboť místní úřady se potýkají s narůstajícím přílivem nelegálních přistěhovalců ze sousední Brazílie a Surinamu, pro něž je francouzské území vybájeným Eldorádem. Nijak nenapomáhá ani fakt, že Guyana jako jediná z
francouzských zámořských okrsků není ostrovem a nabízí tak snadný vstup „do Evropské unie“. To, že se populace zvyšuje je na první pohled patrné i z počtu malých dětí a mládeže na ulicích, polovina obyvatel je mladší 25 let.
Od roku 1974 se počet obyvatel zečtyřnásobil.
Povrch Guyany je jednotvárný, ale nikoliv placatý – nejvyšší „hora“ (Sommet Tabulaire) měří 830 m. Panuje rovníkové klima s průměrnou roční teplotou 27 stupňů a vlhkostí v rozmezí 70 – 95%.
Vhodným pro návštěvu je období sucha trvající od července do listopadu. Zjevnou výhodou Guyany je skutečnost, že zde nikdy neřádí hurikány. Nedaleko od jejího území hurikány sice vznikají, ale pak směřují na sever, přes
Antily k území USA, kde se stáčí zpět do Mexického zálivu.
V tu chvíli však již vyčerpají svou sílu a na místo svého vzniku nedorazí.
Časový posun je mínus pět hodin oproti letnímu středoevropskému času. Zajímavostí je 14% „mořská“ přirážka na veškeré dovážené zboží (tzv. „octroi de mer“). Hospodářská aktivita Francouzské Guyany je typická dvěma extrémy. Na jednu stranu těžba nerostných surovin (vzácná dřeva, zlato) a zemědělství, naproti tomu špičkové technologie v podobě evropského kosmického střediska v Kourou.
Historie
Území Francouzské Guyany bylo osídleno již mezi 10000 – 6000 lety př. n. l. Takto dávné osídlení potvrdily mimo jiné archeologické nálezy odryté při výstavbě odpalovací
rampy pro ruský vesmírný program Sojuz. Obecně se má zato, že první obyvatelé přišli z Antil, později se na pobřeží Guyany začaly usídlovat národy z vnitrozemí, z povodí Orinoka.
Prvním zajímavým datem novodobé historie je rok 1498, v němž kolem guyanských břehů proplouval Kryštof Kolumbus, který se krátce nato vylodil na území dnešní Venezuely. Za prvního Evropana, který vstoupil na půdu dnešní Francouzské Guyany je považován Vincente Yanez-Pinzón, který se zde vylodil hned následujícího roku. První průzkumnou expedici nařídil francouzský král Jindřich IV. v roce 1604. Dobrodruzi se usadili v oblasti dnešního Cayenne. O několik let později byla osada zničena Portugalci nárokujícími si území Guyany na základě smlouvy z Tordesillas (1494). Na počátku éry zámořských objevů tato smlouva upravovala rozdělení nových území mezi Španělsko a Portugalsko. Smlouvu si ovšem obě strany vykládaly různě, a proto ani spor o území Francouzské Guyany nebyl ojedinělý.
Za vlády Ludvíka XIII., v roce 1643, Francouzi zakládají Cayenne. Zhruba pět set osadníků vede generál Poncet de Brétigny. Brétignyho kolonizační metody brzy vzbudily odpor původních obyvatel a osadníci byli pobiti včetně generála, kterého indiáni údajně snědli poté, co si jeho tělo náležitě vyudili. V roce 1652 potkal stejný osud další francouzský pokus o osídlení. Při něm už Francouzi přivezli první černé otroky. Rázný pokyn ke kolonizaci dal v roce 1664 slovutný ministr financí Ludvíka XIV. Jean-Baptiste Colbert, ale osada byla brzy zničena Angličany. O deset let později se Francouzi znovu pokusili uchytit v Cayenne. Roku 1676 se Cayenne pokusili převzít Holanďané. Král Slunce je však na vrcholu slávy a nehodlá připustit takovou potupu. Ještě téhož roku se v Guyaně vylodilo osm set Francouzů, aby znovu přebrali kontrolu nad Cayenne. Jezuité zahajují pěstování kakaa, kávy, bavlny a manioku. Kolonii čeká téměř celé století klidu a prosperity. V roce 1762 si ovšem Ludvík XV. dal za cíl „pronásledovat Jezuity kamkoliv se hnou ve francouzském království“. Toto rozhodnutí pro Guyanu znamenalo hospodářskou pohromu.
Roku 1763 vévoda Choiseul rozhodl vyslat 15 000 Evropanů za účelem oficiální kolonizace Guyany. Osadnící se vyloďují v bažinaté oblasti poblíž Kourou a pokus končí fiaskem – většina Evropanů ihned podléhá neznámým nemocem, na pobřeží není nic připraveno k přijetí tak velkého počtu lidí. Šest tisíc zoufalců se nakonec uchýlilo na tři ostrůvky vzdálené několik kilometrů od pobřeží. Na ostrovech panuje přívětivější klima a jsou nazvány Ostrovy spásy (Iles du Salut). Po návratu do Francie přeživší vyprávějí o útrapách v nehostinných končinách a špatná pověst Francouzské Guyany je na světě.
V roce 1852 princ Ludvík Napoleon (budoucí Napoleon III.) přichází na nápad přemístit do Guyany „určitý počet odsouzených“ jako náhradu za ztracenou pracovní sílu po zrušení otroctví. Začíná „galejnická“ epocha Francouzské Guyany. Ve snaze navýšit populaci Guyany bylo zároveň rozhodnuto, že galejníci budou muset po odsloužení trestu v Guyaně zůstat ještě stejnou dobu jakou strávili ve vězení. Trestanecká kolonie své brány definitivně uzavře až o sto let později.
Mnohem lepší pověst Guyana získává až od roku 1964, v němž francouzská vláda rozhoduje zřídit vesmírné středisko v Kourou (Centre Spatial Guyanais). Rozhodnutí přichází jako odezva na ztrátu alžírské základny v Hammaguiru. Francouzská Guyana je vybrána pro svou výhodnou zeměpisnou polohu v blízkosti rovníku.
Přestože Francouzská Gyuana nemá pověst vysoce atraktivní destinace, místní (a třeba i letušky Air France) vám řeknou, že za návštěvu rozhodně stojí zdejší únorový karneval. Bývá údajně zvykem, že „na skleničku“
během něj ženy pozývají muže.
Karneval necháme na vás a v dalších článcích navštívíme právě vesmírné středisko v Kourou a vrátíme se také doby, kdy byla Guyana „proslulá“ coby trestanecká kolonie.