S Leninem na věčné časy
Autor: Martin Linhart
Fotografie: Vladimír Linhart | Martin Linhart | Ladislav Lenc | Pavel Oplt | Robert Solich
Štítky: 2009 | Elbrus | Rusko
Vybíráme ze dvou variant, jak a co dál s vyšetřeným časem? Můžeme sedět v Osmanově alplágru Saklja a čumět na stromy, stejně jako v prvních třech dnech po příjezdu a nebo můžeme vyrazit za
dobrodružstvím a nočním životem do lázeňských měst.
Nejprve ze všeho se však před takovým zásadním rozhodnutím musíme posilnit!
Vláďa s Martinem natolik vychválili obsluhu a kvalitu placek s masem v restauraci u muzea alpinismu, že ostatní (kromě Pavla, který zvolil intenzivní odpočinek) lehce podlehli jejich vábení. Taxi za kilo – přeci nebudeme chodit 2 kiláky pěšky a už sedíme u stolu. Objednáváme čtyři piva a k tomu placky s masem pro všechny. Za chvíli už spokojeně mlaskáme. Jen ty placky vypadají docela jinak a to i přesto, že jsme si objednali ty samé, co minule. Nevadí – podnik inovuje, tak to má být.
Stále jsme hladoví. Při druhém kole začínají problémy. Nikdo si nás už vůbec nevšímá. Martin proto bere do ruky menu a jde rovnou do kuchyně zařizovat další objednávku. Čtyři piva a jiný druh placek s masem, než jsme měli před momentem, pro sebe a Vláďu a jakési pelmeně pro Roberta s Láďou. Paní se přichází ještě jednou ujistit, že objednávku pochopila. Netušíme, co jsou pelmeně, takže experiment.
Martin s Vláďou překvapeně hledí na talíř. Placka vypadá na první pohled naprosto stejně jako ta před půl hodinou! Asi bude změna v náplni. Po dvou soustech je nad slunce jasnější, že se změna nekoná a když se rozhlížíme po místnosti, zjišťujeme, že nám milá paní ohřála jídlo, které stálo hodinu osamoceně na stole, odkud zřejmě utekli hosté dříve, než vyzkoušeli kvality místní kuchyně. Nehoráznost. Obsluhující dáma v šusťákách nese klukům jejich pelmeně. Lehce nasraný Martin jí vysvětluje, že si neobjednal dvakrát totožné jídlo a že rozhodně nechtěl jídlo, které leželo na vedlejším stole! Ona jen přiblble civí.
Pelmeně, které přinesli Robertovi s Láďou, vypadají a chutnají dobře. Na místní poměry veliká porce kuřecího masa. Překvapením však není konec! O zaplacení si musíme jít požádat opět přímo do kuchyně, neboť celou další hodinu se v restauraci neobjeví jediný člověk. Cena nás poněkud znepokojuje a kontrolujeme jí s menu v ruce. Takže ani pelmeně jsme nedostali! Donesla nám, co měla zrovna po ruce – pro kluky to byli normální kuřecí šašliky :-)
Stručná rekapitulace – z osmi objednaných jídel jsme ani jednou nedostali to, které jsme si přáli, při placení se nás pokusili natáhnout, obsluha byla naprosto děsivá a bez okolků nám předhodili jídlo, které bylo připraveno pro někoho jiného a leželo na vedlejším stole!
Popisovaný gastronomický zážitek nám značně ulehčil rozhodování. Zítra dopoledne jedeme do města Pjatigorsk. Hlavně rychle pryč!
Promenáda na jehlách
Projíždíme kolem „lehce“ zdevastovaných paneláků po klikatící se horské silnici. Vezeme se vozem na plyn. Má to výhodu. Náš řidič nemůže pořádně předjíždět a řítit se silnicí jako ostatní smyslů zbavení řidiči. Jeho kočár zkrátka moc netáhne. Osman jede s námi. Po jednom z nekonečně řady svých telefonátů se k nám obrací. Zapomněli jsme zaplatit za uložení věcí v depozitu! Za uložení několika malých igelitek platíme těžko pochopitelných 750 rublů! Na osobu a den je sazba 50 rublů (kemp stojí 100 rublů). Platíme a přesvědčujeme se, jako již poněkolikáté, že je nezbytné zjišťovat ceny dopředu a přemýšlet. Kdyby si například uložil věci do úschovny pouze jeden z nás (za všechny), platili bychom pouze 150 rublů.
Jedeme čtvrtí, která připomíná slum. Rozpadající se domky, nedostavěné paneláky, silnice, na které už není kudy kličkovat mezi bezednými jámami. Děsíme se, že nás tady vyloží. Chtěli jsme přeci k
levnému hotelu! Skutečně zastavuje před čímsi, co se honosí nápisem „hotel“. Za pár minut se naštěstí řidič vrací a jedeme jinam. Vystupujeme u nově opravené budovy fotbalového stadionu. Ubytování
pro všechny je za 1400 rublů. Jsme spokojení. Hned vedle jsou schody do parku a centrum lázeňského města Pjatigorsk.
Je krásné slunečné odpoledne. Město je plné korzujících lidí, kolem projíždí zachovalá tramvaj č. 24 československé výroby. Se zmrzlinou v ruce jdeme pomalu lázeňskou promenádou lemovanou desítkami restaurací, které zatím zejí prázdnotou, ale už teď se těšíme na večer, až se v některé z nich usadíme a budeme z pohodlného křesla pozorovat noční rej.
Nejprve míříme za pamětihodnostmi. Průvodce zmiňuje zejména romantického spisovatele, básníka a dramatika M. J. Lermontova, s nímž je zde spjato nesčetně míst.
Upravené čtvrti, ulice chráněné před ostrým sluncem hustými stromořadími, spousta zeleně a parků s fontánkami a jezírky. Krásné ženy na velmi velmi vysokých podpatcích. Je to zatracený skok z ledovce a lesa do víru lázeňského města.
Město je obklopeno pěti pahorky (Pjatigorsk). Na jeden z nich, Mašuk, vede lanovka. Cestou k ní objevujeme i velikou sochu soudruha Lenina, který z výšky shlíží na město. Tomu nelze odolat – digitální fotoaparáty zběsile cvakají.
Pavel, Vláďa a Martin si kupují lístky na jízdu nahoru i dolů (za 200 rublů). Dráha překonává 369 výškových metrů až na vrchol 994 metrů vysokého kopce Mašuk. Jedná se o ideální rozhledové místo. Obcházíme jej kolem dokola. Nabízí se i možnost tandemového sletu paraglidem. To je ovšem už nad naše finanční možnosti.
Robert a Láďa jdou dolů po svých a za tři čtvrtě hodiny se scházíme u ochutnávky minerálního pramene. O dalším programu bylo rozhodnuto již dávno. Míříme na promenádu do některé z restaurací, kde se chceme dobře najíst a napít. A skutečně se nám to prvně v Rusku daří. Snad až na nevýznamnou drobnost, kdy je biftek nečekaně z mletého masa, nám náramně chutná a k tomu máme perfektní výhled na korzující lidi. Extravagantní modely jsou střídány zcela odhalujícími nebo těsnými modely, a když sjedeme očima po dlouhých nohou dolů, s 99% jistotou narazíme na přinejmenším 15 cm vysoké podpatky. Vnějšímu dojmu se zde věnuje mimořádná péče.
Po všech směrech nasyceni jdeme zpět na stadion. Je skoro půlnoc a Rusové hrají fotbálek.
Tipy (pohodový výlet)
- je-li hlavním cílem cesty výstup na nějaký kopec, po jeho zdolání většinou schází vůle do dalšího fyzického trýznění těla; lázeňská města, jejich pohodová atmosféra a nabídka několikanásobně vyššího standardu služeb bude jistě vítanou změnou v programu;
- přesto, že se jedná o malé peníze, doporučujeme při využití depozitu (úschovny) v kempu Saklja vložit věci do jednoho pytle a pověřit pouze jednu osobu jejich uložením – cena za osobu a den je 50 rublů;
- naše děsivé zkušenosti s pohostinstvím na Kavkaze mohou být velmi dobře způsobeny jen a pouze naší bídnou schopností dorozumět se rusky, takže nás berte s rezervou, ale …;
- u všech služeb se vždy ptejte na cenu předem a zkuste smlouvat, osobně si myslíme, že jsme hodně přepláceli.