Pastuchovy skály
Autor: Martin Linhart
Fotografie: Vladimír Linhart | Martin Linhart | Ladislav Lenc | Pavel Oplt | Robert Solich
Štítky: 2009 | Elbrus | Kavkaz | Rusko
Plán na čtvrtek byl zřejmý už od včerejšího večera. Aklimatizační procházka. Netušili jsme však, že spaní bude neklidné, jako kdybychom už měli jít na vrchol. Po druhé hodině v
noci totiž začaly rozjíždět svojí noční světelnou a audio show sněžné rolby! Spousta lidí si naplánovala vrcholový den na čtvrtek (23.7.2009) na základě dobré předpovědi počasí a
tak se kousek od nás hnala do kopce jedna plně obsazená řvoucí rolba za druhou. Za půlhodiny byl naštěstí zase klid, ale už jsme tušili, co nás bude zítra brzy po ránu čekat.
Po dobré snídani sestávající povětšinou z pytlíku instantních ochucených vloček, sušenek a nebo instantní hrníčkové polévky či vyvážené kombinaci výše uvedených najednou, jsme se vydali na dnešní procházku. Osazenstvo většího stanu Hannah (Expedition) - Pavel, Robert a Láďa - šlo napřed. Pomalejší a o poznání lenivější bratrská dvojice z odlehčeného stanu Mountain Hardwear (EV2) - Martin a Vláďa je stíhala s dvacetiminutovým zpožděním.
Stalo se zábavnou tradicí, že Robert každý den něco buď "ztratil" nebo zapomněl. Někdy to byla bunda, jindy čelovka nebo kreditka. Prostě věci, které mají obvykle tendenci se před svým majitelem maskovat a schovávat :-) Vše se samozřejmě vždy našlo. Většina z nás ostatních se vždy už dopředu těšila, co to bude příště a s jakou hláškou Robert přijde.
Martin s Vláďou pomalu stoupají k Pastuchovým skalám, nechtějí to přepálit a stejně je nad slunce jasnější, že trojici před nimi nikdy nedoženou. Najednou se proti nim zjeví osoba běžící z kopce. Ano, je to Robert. Nechal si někde ve stanu peněženku s kreditkou a obava jej žene zpět - zejména po spuštění lanovek (po 10:00 hodině) je Prijut 11 turistická destinace až příliš snadno dostupná jakýmkoli živlům. Nastoupá si prý Pastuchovky ještě jednou - inu, dobrý trénink!
Za dvě a půl hodiny jsme nad skalami. Avšak mluvit o skalách je poněkud nadsazené. Jedná se o větší množství vykukujících balvanů, mezi nimiž tu a tam stojí nějaký stan. Poloha je to moc dobrá a výchozí místo pro brzké ranní starty dokonalé, ale kdo by se sem do 4500 - 4600 metrů tahal se vším tím vybavením a zdlouhavě rozdělával vodu ze sněhu, když se dá "pohodlně" jít i od nižšího Prijutu 11? Závidíme jim. Klídek, nerušené spaní, čisté okolí, parádní výhled …
Pavel s Láďou šli až k traverzu, přibližně 200 - 300 metrů nad Pastuchovy skály. Martin s Vláďou se usadili nad skalami. Robert se přibližoval odspodu. Jedinou zábavou bylo
pozorování lidí vracejících se z vrcholových pokusů. Někteří borci byli totálně zdevastovaní. Tu a tam dokonce na chvíli padli na zem a po 10, 20 minutách odpočinku se
pokoušeli jít dál. Někteří šli bez maček nebo jenom s jednou, jiní ve svářečských brýlích, další otužilci třeba jen ve flanelce a bez batohu, takže pravděpodobně neměli žádnou
péřovku v záloze. Kluci se nahoře bavili se skupinou Moldavanů a dověděli se neuvěřitelné zprávy. Doktor, který měl na starosti jejich výpravu, jim poradil, aby během vrcholového
pokusu nepili a nejedli!!! Aby se jim prý neudělalo špatně. Nikdo z nich to samozřejmě nedal a všichni vypadali a pohybovali se, jak kdyby měli do minuty zemřít. Nechápali jsme,
co to bylo za vědátora, který jim to mohl poradit. Základem dobré aklimatizace a fungování těla ve výškách je stálý a hojný přísun vody a představit si dlouhodobý několikahodinový
sportovní výkon bez přísunu živin, je opět holý nesmysl.
I přes krásné počasí, začalo trochu pofukovat. Vydali jsme se na cestu dolů, jen Robert ještě zůstal, aby si také dostatečně užil znovu vystoupanou výšku.
Po přefiltrování vody na zbytek dnešního dne i na zítřejší plánovaný pokus o výstup na vrchol, jsme si připravili celkem dobré jídlo (Travellunch) a naplno se ponořili do
regenerace v horizontální poloze.
V podvečer se přihnaly bouřkové mraky. Překrásně ponurá atmosféra vybízela k focení a natáčení. Martin vyběhl ven s kamerou. Cosi kolem znepokojivě a podivně pískalo a prskalo. Podíval se na svojí ruku, kde všechny jeho chlupy stály v pozoru a podivně se třepotaly. Když mezi nimi začaly přeskakovat jiskřičky a začal vysílat elektrické výboje na všechno, na co sáhnul, kamerou počínaje a kameny konče, okamžitě raději zapadl zpátky do stanu. Bylo po focení. Elektrikou nabité mraky byly příliš blízko a nemělo smysl riskovat, že to do nás šlehne. Bouřka se nakonec vyřádila někde jinde a my jsme slyšeli jen hromy. Stany poprášila trocha sněhu s občasnou kroupou.
Spát jdeme hodně brzy, za neustálého vyprávění příšerně ukecané Rusky ve stanu nad námi. Zítra bude den "D". Plánovaný odchod - 2:00. Tak snad už zavře hubu :-) Špunty do uší!
Tipy (aklimatizace před výstupem na Elbrus)
- skupiny horolezců pod Elbrusem je možné dělit na ty, kteří jdou na vrchol hned druhý den po příchodu na Prijut 11, mají za sebou většinou dobrou aklimatizaci a již několik dní, ne-li týdnů, se procházejí po horách Kavkazu a pak na ty, kteří jdou na vrchol třetí den s tím, že raději zařazují aklimatizační vycházku nad Pastuchovy skály (4600m);a pak je tu skupina třetí, tedy ti, kteří spí v plechovkách na konečné lanovky Garabaši (3750m), pak jedou rolbou pod Pastuchovy skály (4450m) a zkouší štěstí většinou bez dobré aklimatizace;
- aklimatizaci věnujte maximální pozornost; raději protáhněte pobyt ve výšce kolem 4000 - 4600 metrů, než byste se zbytečně poblili v sedle pod vrcholem a vyčerpaní sestupovali smutně dolů (druhé pokusy chtějí hodně silnou vůli);
- dodržujte pitný režim, jinými slovy hodně pijte a to nejen čistou vodu, ale i nápoje typu TANG, šumivé mulťáky, apod.;
- pravidelně během sportovního výkonu jezte - hlaďák je nejhorší sviňák;
- veliký pozor je potřeba dávat na bouřky; z toho důvodu se ani moc nedoporučuje stanovat až v sedle (5300m) mezi Elbrusy, podle info z doslechu už to tam po úderu bleskem (do stanu) odneslo i několik Čechů!