Nástrahy velkoměsta

Konečně je sobota (18.7.2009). Tři dny mezi aklimatizací a odletem do Ruska utekly neuvěřitelně rychle a většina z nás nestačila ani pořádně zregenerovat po strastiplné anabázi ve Walliských Alpách. Na ruzyňském letištním terminálu číslo jedna se scházíme se značným předstihem. První přijeli autobusem z Plzně Vláďa a Láďa. Pak se nechal kočárem z Kosmonos dovést Pavel a ze svatebních oslav vytržený Robert a jako poslední přijel MHD z Petřin Martin ...

♦♦♦

Těžká nuda!

V pondělí dopoledne (20.7.2009) dorazila po dvoudenní cestě vlakem více než čtyřicetihlavá skupina Čechů (cestovky Rajbas a Alpina) a my jsme konečně poznali i Osmana. Chlápka mohutné zápasnické postavy, v šusťákách s nepostradatelnými pruhy, kterého v širokém okolí všichni znají a který vše za patřičný obnos zařídí (tak trochu místní mafián). Začínáme zařizovat potřebná povolení! Otázkou ovšem je, která skutečně potřebujeme? Chceme jít pouze na Elbrus a budeme-li mít nějaký čas k dobru, nejspíše odjedeme z hor do lázeňských měst poblíž letiště ...

♦♦♦

Prijut 11

Dali jsme na rady čtveřice borců, kteří po zlezení Elbrusu v kempu rozjeli velké oslavy a omezili naše vybavení pro výstup na naprosté minimum. Z batohů rázem zmizel sedák, lano, karabiny a prusíky. Cepíny si s sebou nahoru vezeme, ale POZOR nikoli na výstup! Rozhodnutí, že nepůjdeme původně plánovanou západní trasu, ale klasickou jižní normálku, padlo už na konci naší aklimatizace v Alpách, kde jsme se zničili více, než nám bylo třeba. Bolavá kolena, vyčerpání, … Do Ruska jsme vyráželi s redukovanou výbavou, ale tady jsme jí omezili ještě o další kusy nepotřebné vybavení. Odhozené věci jsme si uložili do depozitu u Osmana ...

♦♦♦

Pastuchovy skály

Plán na čtvrtek byl zřejmý už od včerejšího večera. Aklimatizační procházka. Netušili jsme však, že spaní bude neklidné, jako kdybychom už měli jít na vrchol. Po druhé hodině v noci totiž začaly rozjíždět svojí noční světelnou a audio show sněžné rolby! Spousta lidí si naplánovala vrcholový den na čtvrtek (23.7.2009) na základě dobré předpovědi počasí a tak se kousek od nás hnala do kopce jedna plně obsazená řvoucí rolba za druhou. Za půlhodiny byl naštěstí zase klid, ale už jsme tušili, co nás bude zítra brzy po ránu čekat.

♦♦♦

Vrcholový den

Budíme se o hodinu dříve, než jsme plánovali. Nikoli však z nedočkavosti, ale opět nám nad hlavou řeční Rusové, kteří chtějí vystartovat už po jedné hodině ráno. Jen odejdou, tak do nastalého ticha začne zvonit budík - je 1:15 pátek 24.7.2009! Robert, Láďa a Pavel rezignovali na přípravu teplé snídaně a tak si vyhřátých spacáků užívají o pár minut déle. V noci foukal silný vítr a jelikož mělo počasí podle posledních předpovědí, které jsme dostávali SMSkama, vypadat dost špatně, trochu se bojíme vystrčit hlavu ze stanu. Zklamání se ale nekoná! Nebe je dokonale vymetené, plné hvězd ...

♦♦♦

S Leninem na věčné časy

Vybíráme ze dvou variant, jak a co dál s vyšetřeným časem? Můžeme sedět v Osmanově alplágru Saklja a čumět na stromy, stejně jako v prvních třech dnech po příjezdu a nebo můžeme vyrazit za dobrodružstvím a nočním životem do lázeňských měst. Nejprve ze všeho se však před takovým zásadním rozhodnutím musíme posilnit! Vláďa s Martinem natolik vychválili obsluhu a kvalitu placek s masem v restauraci u muzea alpinismu, že ostatní (kromě Pavla, který zvolil intenzivní odpočinek) lehce podlehli jejich vábení ...

♦♦♦

Zpátky do budoucnosti

Snídáme sedíc v modrých plastových sedačkách fotbalového stadionu. Dlouze hledíme na zeleň fotbalové plochy, když najednou … Neuvěřitelné! Na obzoru jsou vidět oba vrcholy více než 100 kilometrů vzdáleného Elbrusu! Překrásný závěr výletu. Přesně v devět hodin na nás před hotelem čekají dva taxíky. Po zběžné policejní kontrole před vjezdem na letiště zastavujeme před halou. První řidič chce po posádce 350 rublů a druhý 390 rublů ...

♦♦♦