Ve čtyřech a půl letech dostal od svého tatínka první dárek - majzlík, kladívko a kámen. Toho dne se vydal na dlouhou pouť sochaře, který hledá duši a podstatu formy kamene.
Láska ke kameni se v rodině Viracocha přenáší z generace na generaci … dědeček byl sochař a tatínek také. Kromě vzdělání na uměleckých školách v Ekvádoru, studoval Luis restaurátorství a sochařství také v Itálii.
Dnes pětapadesátiletý rozevlátý umělec stále tvrdě a neúnavně pracuje, aby lidem zprostředkoval poezii, kterou z kamene cítí. V červnu 2012 představil v Domě ekvádorské kultury (Casa de la Cultura Ecuatoriana) v Quito expozici „Todo en el vacío“. My jsme se s ním díky shodě šťastných náhod setkali a krátce si povídali. Nejen o aktuální výstavě, ale také o inspiraci, hledání kamenů v amazonské džungli, nebezpečí silikózy a ekvádorských sopkách.
Součástí výstavy „Todo en el vacío“ byly práce z černého a bílého mramoru, kamene (andezit a serpentin) a různých kovů.
A že vám přijde jméno Viracocha nějak blízké a povědomé? Pravděpodobně jste si kdysi četli o Incích, jejich kultuře a náboženství. Viracocha totiž zaujímá velmi významné místo v jejich božském pantheonu …
Viracocha (Wiracocha, Apu Qun Tiqsi Wiraqutra nebo také Con-Tici Viracicha) byl považován za boha stvořitele. Byl jedním z nejdůležitějších božstev, stvořitel všech věcí nebo také substance, z níž jsou všechny věci tvořeny. Viracocha vytvořil vesmír, slunce, měsíc a hvězdy, čas i civilizaci samotnou. Viracocha byl uctíván jako bůh slunce a bouře a jako takový byl vyobrazován se sluncem jako svou korunou a s blesky v rukou.