Časný budíček nás vytrhuje ze sna. Jsou dvě hodiny a třicet minut po půlnoci. První co dělám, je kontrola počasí. Vylézám z chaty. Oblečený jen tak, jak jsem se vyhrabal ze spacáku. Pofukuje mírný svěží větřík. Vidím hvězdy. Tedy můžeme jít. Bude krásně. Budím Martu a během následující půlhodiny se strojíme a snídáme ovesné vločky s čajem ...
Opouštíme chatu. Něco je však jinak a špatně. Počasí, které mi přišlo před půlhodinou dokonalé, se změnilo k nepoznání. Hlava mi to nebere. Vítr najednou fučí jak pomatený, kolem mlha a viditelnost sotva deset patnáct metrů. Sledujeme vyšlapanou stezku a každou chvilkou míjíme kamenného mužíka. Dokud jdeme správně, není se čeho obávat.
Čím více se přibližujeme k nástupnímu místu pod ledovcem, tím horším podmínkám čelíme. Vítr žene mrznoucí mlhu, která nás obaluje do sněhovo-ledové krusty. Vypadáme po chvíli jak neposlušní sněhuláci, kteří se rozhodli, že nebudou stát na místě a trpně snášet svůj osud. Musel jsem sundat brýle a požádat Martu, aby nás vedla. Slibuji, že na ledovci to zase převezmu. Kontroluji GPS, abych zjistil, zda se netočíme na místě. Nevidím prakticky nic. I s brýlemi bylo vidět sotva na 3 metry, ale nyní jsem tu k ničemu. Můžu Martě jen po paměti radit, jelikož jsem si cestu včera dlouho prohlížel, ale z dálky a za krásného počasí vypadá všechno snadno. Bloudíme.
Od chaty jsme nejprve vystoupali do 4950 metrů, ale teď jsme o 150 metrů níže a to není dobré. Žádné takové zhoupnutí se nemělo konat. Motáme se mezi skalami a je čím dál jasnější, že to nemá cenu. Illiniza Sur (5263m) nás dnes nahoru nepustí. Po hodině a půl marné snahy se otáčíme. Jediná šance, jak se dostat ve zdraví na chatu, je GPS. Je vidět sotva na krok. V půl šesté jsme zase zpátky v posteli. Hezká procházka ...
Probouzím se po osmé hodině a dveře do chaty jsou otevřené dokořán. Sakra! Zloději!! Ne. Jen prudký vítr otevřel chatu. Vstáváme až okolo desáté a balíme na sestup. Auto k La Virgen máme objednané na druhou hodinu odpolední, takže není kam spěchat. Správce Freddy tu měl už dávno být, ale komu by se chtělo v tom nečase nahoru.
Náš zápisek do knihy hostí celou akci na Illinizas stručně shrnuje:
22/06/2012
Za dobrého počasí jsme si užili výstup na Illiniza Norte, až na samotném vrcholu se počasí pokazilo a nebylo vidět nic kromě křížku a jeho bezprostředního okolí (21.6.). Cestou nahoru nás natolik zaujal výhled na Illiniza Sur, že jsme se rozhodli zůstat další den a vystoupit i na ni. Chatu jsme opustili ve 3:00 hod. ráno, počasí se vzápětí výrazně změnilo, mlha, ledová tříšť a rychlost větru, která nás srážela na kolena, nás donutila po hodině a půl od našeho záměru ustoupit. V 5:30 jsme byli zpět na chatě a to jen díky GPS – viditelnost byla tak 3 m. Oškrábali jsme námrazu a šli spát. Počasí zůstalo stejné po zbytek dne.
MUCHAS GRACIAS
Martin & Marta
www.cumbres.cz
S ubývajícími výškovými metry se zlepšuje počasí. Vítr a mraky se točí jen ve vrcholových partiích obou Illinizas. Tady ve výšce 4000 metrů to je na tričko. Freddyho, a později i skupinku 10 horolezců, potkáváme až u panenky Marie.
Pablo Vargas je spolehlivý. Dokonce přijíždí o deset minut dříve. Za dvacet dolarů sjíždíme na autobusové nádraží v Machachi, přeskakujeme do obstarožního, ale opečovávaného autobusu a v 15:45 jsme na pokoji v hotýlku Casa Bambú v Quito. Neuvěřitelné. Ekvádor je úžasný. Sháníme se po prádelně a po něčem k snědku. Jen kousek od hotelu je jídelna. A servírují samé delikatesy – papi pollo, papi huevo, porción de patacones a čerstvý jugo – i se spropitným šest dolarů! A ty smažené banány ... to je pochoutka.
Přes parky Arbolito a Ejido sbíháme na Avenidu Amazonas. Ostatně kde jinde se shánět po výletu do Amazonie, než na Av. Amazonas? Toužíme po jediném - koupit si turistický all-inclusive package. O nic se nestarat a užít si tropickou džungli ... agentura Neotropic Turis – Cuyabeno Lodge a zítra Přírodní rezervace Cuyabeno v srdci amazonského pralesa.