Zpátky do Chile
Autor: Vladimír Linhart | Martin Linhart
Fotografie: Vladimír Linhart | Martin Linhart
Štítky: 2006 | Arica | Chile | Iquique | Jižní Amerika | Peru | Tacna
Ještě téhož dne, kdy jsme sestoupili z Chachani, jsme se vydali na 2500 km dlouhou cestu na jih do Santiaga de Chile. Nestihli jsme si ani pořádně usušit věci a trochu si vydechnout a museli jsme rychle na autobus. Jak jsme se totiž dověděli na autobusovém terminálu, zítra neměly jezdit žádné spoje. Jižní Peru vyhlásilo den bez autobusů.
Nočním busem jsme se dostali do Tacny, příhraničního města asi hodinu a půl jízdy od chilské Aricy. Dvě dámy ve středních letech se nám nabídly, že zajistí ubytování a jen mimochodem se zmínily, že když si vezmeme společného taxíka, vyjde to levněji :-) Hostal byl nakonec jedním z těch horších, ale šlo jen o pět hodin spánku a brzy ráno zase rychle na bus do Aricy. Tacnu jsme tedy viděli jen dvakrát po 10 minutách, když jsme se řítili taxíkem z/na autobus.
Po překonání několika front a přepážek na hranicích, kde jsme byli podrobeni důkladným prohlídkám zavazadel, jsme dorazili na mezinárodní terminál v přístavním městě Arica. Národní terminál je naštěstí jen přes ulici. Částečně se naplnily naše obavy, že nebude snadné dostat se do Santiaga. Končící prázdniny a koncert U2 způsobil, že veškeré spoje byly vyprodané a bohužel i předražené. Rychle jsme koupili lístek do pět hodin vzdáleného Iquique, přeřídili čas na hodinkách o dvě hodiny zpět a zamířili do města na krátkou prohlídku.
Během pár hodin jsme prolétli centrum města, včetně staré aduany (celnice) a kostela, které projektoval Alexandre Gustave Eiffel a vyškrábali se i na El Morro, 139 metrů vysoký kopec nad městem, který nabízí perfektní rozhled a návštěvu vojenského muzea.
Příjezd do Iquique, jehož jméno pochází z jazyka Aymara a znamená ospalý nebo lenivý, byl překrásný. Nad městem se tyčí obrovitá písčitá duna, která byla zlatě ozářena zapadajícím sluncem. Kousek od tržnice jsme našli skvělý hostal San Francisco za pouhých 7000 pesos pro oba a šli shánět dopravu do Calamy. Plánovali jsme ještě návštěvu Chuquicamaty, jednoho z největších povrchových dolů na světě. Jaké však bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že už je pozdě i na cestu do Santiaga. V pondělí večer jsme měli odlétat a renomované autobusové společnosti jako Pullman nebo TurBus měly až do pondělí vyprodáno! Ve společnosti Carmelita se nám nakonec podařilo přemluvit jednu dámu, aby nám rezervovala jedny z posledních lístků na pátek, což znamenalo zůstat dva dny v Iquique a pak dorazit po 24 hodinách v buse (1853 km) v sobotu večer do Santiaga. Tahle sranda nás přišla na 56000 pesos (téměř 100 EUR)!
Iquique je příjemné město, které v posledních letech věnuje hodně úsilí tomu, aby přilákalo zahraniční turisty. Krásně upravená pěší zóna, historická tramvaj, muzeum zdarma, … Co však dominuje všemu, je nepřehlédnutelná koloniální architektura. Pěší zóna je z obou stran obestavěna velikými dřevěnými domy a udržuje si atmosféru konce 19. století. Na rozdíl od centra města je pobřeží a okolí upravených pláží zastavěno moderními skleněnými věžáky. Čtvrtí, která zažívá největší stavební a populační boom, je obdobně
jako v případě La Pazu vysoko položené Alto Hospicio, kam se soustřeďuje chudší populace, která si nemůže dovolit nákladný život v centru.
Jelikož nám nezbývalo mnoho mincí, nemohli jsme vyjet z města na žádný výlet. Hostal nabízel satelitní TV a tak jsme z nudy skoukli několik ne příliš podařených amerických snímků, abychom si zkrátili čekání na odjezd. V Santiagu jsme jako už tradičně zamířili rovnou do bludiště chodeb v hostalu El Caribe.
