V úterý 10. ledna jsme ulehali velmi pozdě a trošku zneklidněni balením věcí na poslední chvíli. Před sebou jsme měli jen pár hodin pod peřinou a 50 dní dobrodružství ve spacáku.
Druhý den ráno jsme nedočkavě sledovali mobil, kdy se ozve kolega z práce, že stojí před barákem připraven k dlouhé jízdě do Frankfurtu. Cestou jsme nenarazili na žádnou bouračku, nezůstali vyset v žádné koloně a tak jsme před sebou měli sedm hodin čekání v halách frankfurtského letiště.
Vážení batohů naznačovalo, že nebude snadné vejít se do stanoveného limitu 20kg, který společnost Lan Airlines (dříve LanChile) vyžaduje. Za cenu toho, že jsme se nabalili do několika vrstev oblečení, nazuli si skelety a řádně napěchovali příruční zavazadla, jsme to stlačili dohromady na 47kg. Prošli jsme. Přesto se vyskytli první komplikace! Letadlo mělo pokračovat přímo z Madridu do Santiaga, ale jelikož mělo nějaké technické potíže, bylo nám již ve Frankfurtu řečeno, že dnes v noci se vyspíme v Madridu.
V 19:45 jsme se odlepili a dvě hodiny na to jsme již dupali ve skeletech směrem do jídelny čtyřhvězdičkového hotelu. A nebyli jsme sami. Dalším obdobně ověšeným borcem byl Arian. Okamžitě v nás poznal troufalce, kteří se chtějí nechat vytrestat v jihoamerických Andách.
Máme krásný pokoj v luxusním hotelu kousek od letiště, ale hned na začátku expedice nabíráme nepříjemné zpoždění. Ještě štestí, že jsme si nakonec nekoupili letenku na navazující spoj do Mendozy. Ráno odlétáme v 6 hodin směr Santiago de Chile. Jsme celkem znaveni, takže to bude pro dnešek vše.