Madrid - Santiago - Mendoza
Autor: Vladimír Linhart | Martin Linhart
Fotografie: Martin Linhart
Štítky: 2006 | Argentina | Chile | Jižní Amerika | Mendoza
Odlet byl plánován na brzké ráno, ale snídaně nabízela tolik dobrot, že jsme byli jedni z těch, kteří zapříčinili, že namísto v 6:00, jsme vzlétli až chvilku před osmou hodinou. Celkem nudný desetihodinový let bez turbulencí nebo jiných komplikací si neužil v klidu snad jen jediný pasažér. Postarší pán, kterého museli dát na kapačky. V 18:20 místního času jsme dosedli na plochu letiště Artura Merina Beniteze v Santiagu de Chile. Přivítali nás naháněči taxíků, 30 stupňové vedro a první zařizování. Po určitém dohadování a smlouvání jsme kývli na nabídku jet přímo z letiště do argentinské Mendozy. Bylo nám jasné, že to pro nás není zrovna kšeft století, ale bylo to pořád lepší než zůstat jeden večer zbytečně v Santiagu. Současně jsme odsunuli o dalších pár hodin nahození batohů, do nichž jsme hned po přistání nacpali, co se vešlo (a do mého 115 litrového macka to nebylo málo). Čekala nás krutá realita - chodit s více než 30kg batohy na zádech a malými 10kg na břiše!
Přes horské průsmyky mezi Chile a Argentinou jsme jeli bohužel za tmy a nic jsme tak neviděli. Nejvyšší místo (3400m) jsme překonali bez bolesti hlavy. Ve dvě hodiny v noci jsme vystoupili na autobusovém nádraží v Mendoze. Kolem se pohybovali jen malé hlučné partičky a město na první pohled vypadalo dosti nebezpečně.
Pokusy o nalezení volného místa v hotelu zcela selhali. V letní sezóně je Mendoza městem, kam se sjíždí pomalu celá Argentina a na vytíženosti lůžek to je znát. Bylo jasné, že jsme zaváhali, když jsme si nic nerezervovali předem. Slitoval se nad námi vrátný v jednom drahém hotelu - Puerta del Sol, který bychom si rozhodně nemohli dovolit. Dal nám pokoj na dvě noci za cenu, která by stačila sotva jednomu člověku na jedno přespání, a to vše včetně dvou snídaní pro nás oba! Vše šlo samozřejmě přímo do jeho kapsy, bez zbytečného papírování :-)
Ráno po snídaní jsme se vypravili do města sehnat povolení ke vstupu do národního parku Aconcagua na 21 dní. Vše šlo jako po drátkách, jen shánění muly a dopravy jsme si sami zbytečně zkomplikovali. Nakonec jsme vybrali společnost Campo Base. Po celodenním zařizování zbývalo ještě nakoupit zásoby jídla. Pro tyto účely jsme měli vypůjčený speciální lodní vak, kam jsme uskladnili 30kg potravin nakoupených povětšinou v Carrefouru.
Teploty přes den dosahují nepříjemných 35 stupňů a v budovách, včetně našeho hotelu hučí naplno klimatizace. Jak se zdá, Martinovi to vůbec nesvědčí. Začalo to rýmou a přidalo se i zhoršené dýchání.
Plán na další den? Ráno přejezd do Penitentes, což je přibližně 5 kilometrů pod Puente del Inca, a po přespání v hostalu Campo Base nastoupíme na horu. Pravděpodobně budeme nějaký čas odříznuti od internetu, tudíž další příspěvek může přijít buď velmi brzy nebo třeba až za 20 dní.
