Aconcagua (normální cesta)

Přidáno: 25.1.2006 | Datum akce: 14.1.2006
Autor: Vladimír Linhart | Martin Linhart
Fotografie: Vladimír Linhart | Martin Linhart
Štítky: 2006 | Aconcagua | Argentina | Jižní Amerika

Po menším intermezzu, kdy na nás dopravce téměř zapomněl v Mendoze, jsme šťastně dorazili do Penitentes (2500m), kde jsme strávili noc.

Další den jsme plně naložili mulu našimi 60kg výbavy a začali trek a výstup do (před)tábora Confluencia (3300m), kam jsme po nějakých třech až čtyřech hodinách dorazili a postavili stan. Martin si pořídil úpal a jeho nachlazení z klimatizace se také nezlepšilo. Teplota je zde stále velmi vysoká, takže se ve spacácích celkem potíme.

Ráno vyrážíme na aklimatizační výlet do Plaza Francia (4300m). Asi po 4 hodinách to obracíme kousek před ní, kvůli nebezpečným padajícím kamenům. Výšku jsme ovšem nabrali stejnou, tudíž jsme spokojeni. Při focení Martinova zrcadlovka nahlásila error a dále odmítla pracovat.

Další ráno unaveni ze včerejšího pochodu nastupujeme neuvěřitelně dlouhou cestu do základního tábora Plaza de Mulas (4350m).

Více než dvacetikilový batoh nese pouze Vladimír, ježto Martinův stav se příliš nelepší. Osmi hodinovou cestu dokončujeme večer kolem sedmé za asi deset hodin. Šest hodin se šlape relativní rovinka, kde jsme ovšem nešli standardní suchou cestu a vydali se za mulami. Následkem toho jsme museli několikrát přeskakovat 2-3m potoky, které se ukázaly hlubší a rychlejší než jsme očekávali. Martin si odnáší další bolístku, a sice téměř utržený nehet a servanou kůži na prstu. Oba máme kompletně promočené boty, Martin i kalhoty do podpaží.

Poslední hodiny se trápíme v oblasti, které se říká Subida Brava nebo Hardy Climb, což je velmi příkré stoupání, kde nabereme asi 400 výškových metrů. Arian, náš francouzský kamarád, nám naštěstí po příchodu do základního tábora pomáhá postavit stan. Prožíváme celkem nepříjemnou noc, kdy jen na pár hodin usínáme. Výška už si začíná vybírat svou daň.

Dneska máme odpočinkový den. Jdeme jen na lékařskou prohlídku a později do Hotelu Refugio (4370m). Martin má každý den ukrutnou bolest hlavy asi na 2 hodiny. Jinak se cítíme v pořádku a i naše čísla (tlak, okysličení krve, puls) od doktora jsou v normě. Během dne na pár hodin usínáme. V hotelu hrajeme ping-pong a dáváme si večeři, kde se opět projevila Martinova smůla a jeho Lomito je jakési zasmrádlé a nazelenalé ...

Dnešek je ve znamení aklimatizačního výstupu na Cerro Bonete (5004m). Po pár hodinách značně vyčerpáni dosahujeme vrcholu. Bohužel zde můžeme zůstat jen pár minut, ježto se stahují mraky. Po sestupu Martina opět bolí hlava.

Odpočinek v základním táboře. Projevuje se nedostatek v našem plánování, a to tím, že naše zásoby jídla se skládají toliko z těstovin a rybiček. Jíme je již několik dní. Během dne se udává několik neštěstí. Asi 3 krát přilétá vrtulník a odváží horolezce.

Vstáváme brzy a chystáme se do prvního výškového tábora Camp Canada (4950m). Je to solidní výšlap a poprvé obouváme skelety.

Stavíme stan a nabíráme poslední tekoucí vodu. Je teplý den, což se ovšem během pár minut mění, Martina schvacuje bolest hlavy, ochlazuje se a začíná sněžit. Sněžení přechází v bouřku se vším všudy a za 2 hodiny si užíváme 10cm sněhu všude kolem. Schovaní ve stanu čekáme do rána, kdy chceme pokračovat do dalšího výškového tábora Nido de Condores (5300m). Nemohli jsme vylézt ze stanu uvařit, takže moc nejíme. Náš benzínový vařič při zážehu produkuje asi půlmetrové plameny, což by náš stan neocenil.

V noci jsem poslouchal Martinův dech jak na 20 vteřin vynechává a stávalo se mi to samé vždy těsně než jsem usnul. Asi mě to tak znervóznilo, že jsem skoro vůbec nespal a ráno se probouzím unavenější než večer. Sněhu přes noc přibylo asi na 15cm, ale mačky nejsou potřeba. Cesta je vyšlapaná od zástupů lidí, kteří sestupují a vystupují.

Vidíme jak dolů snáší dalšího mrtvého a Martin se rozhoduje k sestupu. Chci pokračovat, takže si musím vzít všechno do batohu, ten se nafukuje na váhu kolem 30kg. Oddělujeme se a já s Arianem pokračuji vzhůru. Je hustá mlha se sněžením. Cestou k dalšímu výškovému táboru se mi dělá zle od břicha. Doplazím se do Camp Alaska (5200m) a pokouším se sebrat, lehce zvracím. To se nedaří a asi po hodině se odhodlávám k sestupu. Jsem z toho zklamaný a motivace pokračovat je velmi slabá. Martinovi se v base campu podařilo nějakým zázrakem opravit zrcadlovku. Rozhodujeme se k sestupu ...

Ráno nakládáme 30kg na mulu a ještě s kanadským manželským párem sestupujeme. Strávili 3 dny v Nido de Condores, ale sněhu tam bylo ještě víc a počasí nebylo nejlepší, takže se ani o vrchol nepokusili. S 20kg batohy scházíme až ke vstupu do parku, což nám zabere asi 8 hodin chůze. Necháváme se odvézt zpět do Penitentes, kde si dáváme opravdickou večeři a spíme v posteli ...

Balíme batohy a jedeme si do Puente del Inca zařídit lístek do Santiaga. Máme ho na 14:30, avšak mikrobus přijíždí v 16 hodin, měl prý jakési problémy.

Odbavení na chilských hranicích je neuvěřitelně pečlivé, několik okének s úředníky, několik papírů a kontrola zavazadel. Máme problémy kvůli dalším gringos, kteří se našim mikrobusem svezli jen na hranici, nechali si dát razítka, ale za hranice s námi nepokračovali. Zdá se, že na takovouto možnost není byrokratický šiml připraven. Kolem 19 hodiny jsme v Santiagu a ubytováváme se v hotelu El Caribe, vládne v něm úžasná kubánská atmosféra.

Aconcagua 2006 (I.)

Aconcagua 2006 (II.)

Rozhovor - Travel Journal/Aconcagua