Národní park Lauca

Tentokrát čtenářům www.cumbres.cz nabízíme návštěvu nejsevernějšího cípu Chile – národního parku Lauca při hranicích Chile s Peru a Bolivií. Tento nádherný park byl vůbec prvním, který jsme při výpravě do Jižní Ameriky v roce 2003 navštívili. NP Lauca stejně jako NP Torres del Paine patří mezi tzv. světové biosférické rezervace. Divokou krajinu zdobí jako diamant jezero Chungará (4517m) ležící na úpatí sopečných dvojčat Parinacoty (6348m) a Pomerape (6282m) ...

♦♦♦

Extremo Norte Chileno

U jezera Chungará jsme prvně v životě zakusili, jak chutná výšková nemoc (šp. apunamiento). Nyní již v serpentinách klesáme z Putre zpět na úroveň moře do Aricy. Cestu povětšinou vyprahlým údolím zkrášlují kaktusy candelabro, svým tvarem připomínající svícen. Kousek níž, u Zapahuiry se zastavujeme u zbytků dávného inckého osídlení na někdejší trase lamích karavan. Ještě o kus dál jsou ruiny pevnosti Pukará de Copaquilla ...

♦♦♦

Humberstone - město duchů

Když jsme v předchozím článku představili Chile jako současného vládce světové těžby mědi, nelze nepřipomenout stoletou epochu, během níž tato země zásobovala celý svět jinou žádanou surovinou. Putování Atacamou nás zavedlo i do Humberstone - města duchů připomínajícího zlaté časy těžby chilského ledku. Humberstone (Oficina Salitrera Humberstone) leží ve výšce 1050 metrů nad mořem. Naleznete jej hned za odbočkou z Panamerikany na silnici A-16 směrem na přístavní město Iquique, které je odsud zhruba 45 kilometrů ...

♦♦♦

Chuquicamata - obří měděný důl

Chile je nejen zemí přírodních krás, ale i velkého nerostného bohatství. Ať už se při cestování po severním Chile zaměříte na přírodu či kulturu a historii, určitě si nenechejte ujít návštěvu druhého největšího měděného dolu na světě (ten největší – Escondida - je také v poušti Atacama asi 160km jihovýchodně od přístavu Antofagasta. Veřejnosti je však nepřístupný). Pokud máte namířeno do turistického centra San Pedro de Atacama, udělejte si tedy krátkou zajížďku k dolu Chuquicamata poblíž města Calama ...

♦♦♦

San Pedro de Atacama

Máme za sebou působivou návštěvu měděného dolu v Chuquicamatě a míříme do San Pedra de Atacama. Tato oáza v poušti kdysi bývala důležitým opěrným bodem na trasách lamích karavan. Dnes je to mekka turistů, zejména gringos, ale s oblibou sem za zábavou jezdí i Chilané. Městečko ovšem nenabízí jen zábavu, obdivovat můžete i místní malebný kostelík a za návštěvu stojí velmi zajímavé Museo del Padre Le Paige přechovávající stovky mumií ...

♦♦♦

Tep života v poušti

Po intenzivní návštěvě San Pedra směřujeme k Antofagastě. V pobřežním městečku Tocopilla narážíme na malý pneuservis. Už před pár dny jsme si všimli, že naše pneumatiky nemají potřebnou výšku. V horku a s často se měnící nadmořskou výškou rychle ztrácejí tlak. Stařičký automechanik je v dobrém rozmaru, takže „el aire viene gratis“. Po kvalitní Ruta 1 pokračujeme k jihu, projíždíme opuštěné osady Gatico a Cobija. Pár kilometrů před Antofagastou odbočujeme ...

♦♦♦

Valle de Elquí a objevení jižního nebe

Před šestou vyrážíme z La Sereny směr Vicuña. Krajina je příjemná, obklopuje nás úrodné údolí Valle de Elquí, kde se pěstuje avokádo, papája, víno a z něj se tu pak vyrábí především pisco. Údolí na nás působí dojmem evropského Středomoří. Míjíme přehradu Embalse Púclaro s tyrkysově zelenou hladinou. V sedm jsme ve Vicuni, jdeme koupit vstupenky na noční pozorování oblohy v observatoři Mamalluca. Dáma v kanceláři nás ovšem informuje, že místo je pouze na 00:30 hodin. To by bylo trochu pozdě. Jsme zklamaní, váháme, zda do toho jít ...

♦♦♦

V rajském údolí

Příjezd do Valparaísa je divoký. V hustém provozu nás těsně míjejí minibusy soutěžící o zákazníky. Raději zastavujeme s naším zapůjčeným vozem dole v centru v jedné z bočních uliček. Chlapík, ještě před momentem nehybně ležící na lavičce, se nás okamžitě ujímá. Instruuje nás, že máme zařadit neutrál, aby s naším vozítkem mohl podle potřeby na parkovišti manipulovat. Bez obav souhlasíme, protože naše dosavadní zkušenost s touto službou, poskytovanou bezdomovci, je skvělá ...

♦♦♦

Vicente Pérez Rosales

Dva týdny jsme brázdili poušť Atacama a po téměř 6000 km vracíme auto v Santiagu. Dalších více než tisíc kilometrů na jih zdoláváme v nečekaně komfortním autobusu společnosti Tur Bus. Máme koupenou druhou nejlevnější třídu, přesto jsme během jízdy zahrnuti pro Evropana nevídaným luxusem. Pro nohy je k dispozici téměř metr místa, opěrka pod lýtka, opěradlo se dá sklopit do pololehu, nad hlavou jsou připravena sluchátka. K dispozici deky, polštáře ...

♦♦♦

Punta Arenas a okolí

Po „prozkoumání“ pouště Atacama a altiplana na severu Chile míříme do Patagonie. Zbrusu nový Airbus A320 společnosti Lan Chile přistává za silného větru po dvouhodinovém letu z Puerto Montt na dráhu letiště v Punta Arenas. Let byl luxusním zážitkem - posádka nabízela výběr ze dvou teplých jídel; porcelánový servis včetně sklenky na panáka, a to vše prosím v ekonomické třídě! V Punta Arenas, městě na konci světa, nás vítá elegantní a novotou vonící letištní hala. A venku nevlídných 13 ºC ...

♦♦♦

Torres del Paine (I.)

Pochod národním parkem Torres del Paine jsme podnikli během naší první výpravy do Jižní Ameriky – expedice „Chile 2003“. Šest týdnů jsme cestovali po Chile od severu k jihu. Mezi další navštívená místa patřily například národní parky Lauca, Vicente Perez Rosales, Villarica, Conguillío a Chiloé, ale také největší otevřený měděný důl na světě v Chuquicamatě či město duchů Humberstone. Národní park Torres del Paine dnes v naší zemi není třeba dlouze představovat ...

♦♦♦

Torres del Paine (II.)

Budík vyzvání už od půl osmé, ale vstáváme až před desátou. Včera jsme si řekli, že potřebujeme odpočinek a vyjdeme až kolem poledne na pětihodinový úsek (podle mapy) přes Paso John Garner. Je krásný den, v to už jsme ani nevěřili. Najednou jsou kolem vidět úžasně nasvícené hory vystupující nad stromy. Vypadá to, že bychom mohli vyrazit. Martinovi ale ranger oznamuje, že nahoře spadla lavina a sedlo je uzavřené. Nejde nikdo. Ráno prý vyšli Francouzi a někdo ve skupině se jim zranil. Martin jde fotit. Já jdu do společenského stanu psát deník ...

♦♦♦

Ledovec Perito Moreno, Argentina

Večer po návratu z týdenního treku kolem Torres del Paine spěcháme do Hostalu Nancy v obavě, že nebude místo. Zbývají poslední dvě postele ve čtyřlůžkovém pokoji s cestovateli z Koreje a Německa. Po půlnoci vyrážíme do hospody Ruperto na pivko a hromádku hranolků. Při návratu je zamčeno, naštěstí ještě spousta lidí nespí a tak nám otvírá holka z nejbližšího pokoje. Naši spolunocležníci tady ještě dokonce ani nejsou a jak se dovídáme později, taktéž šli oslavovat návrat z dlouhého treku ...

♦♦♦

120 000 tučňáků

Trajekt Melinka z roku 1964 vyplouvá z přístavu v Punta Arenas ve čtyři hodiny. Po bocích nás doprovázejí skotačící delfíni Magalhãesovi a zpříjemňují nám jinak nudné dvě hodiny plavby k ostrovu Isla Magdalena. Ke všeobecné nespokojenosti je pak na samotnou prohlídku ostrova vyhrazena pouhá hodina. Bohužel tak už to u organizovaných výletů chodí a je potřeba se smířit se skutečností, že na takovýchto atrakcích nejsme pány svého času ...

♦♦♦

Souostroví Chiloé (I.)

Z Patagonie se vracíme komfortním Airbusem A320 a v podvečer se již zpátky v Puerto Montt ubytováváme v hospedaje u paní Eliany. Celých 14 dní bez problémů a zdarma pohlídala naše přebytečné věci. Vyrážíme na pivo, abychom s chladnější hlavou a nad lahví Cristalu zanalyzovaly příčiny vzniku ponorky, která nás zastihla v závěru pobytu u Magalhaensova průlivu. Probíráme témata jako soužití při cestování, komunikace apod. Každý jsme holt trochu jiný ... Chiloé představuje zcela svébytný kus Chile. Za okny ubíhá krásně zvlněná šťavnatě zelená krajina s pasoucím se dobytkem ...

♦♦♦

Souostroví Chiloé (II.)

S Jiřím jsme se rozloučili v hospedaje u paní Sylvanii. Mířím do Národního parku Chiloé. Raději jsem si předem pořídil jídlo přibližně na dva dny, neboť v parku hodlám přespat na divoko. V průvodci uváděný třídenní trek chci zvládnou za poloviční dobu. Buses Arroyo i ostatní společnosti jezdí až do Chanquínu, ale protože se vstup do národního parku platí již 200 metrů za mostem přes Río Cucao, je potřeba vystoupit už tam. Okolo poledne jsem na místě ...

♦♦♦

Villarrica (2847m)

Výstup na aktivní sopku Villarrica (2847m) jsme podnikli každý sám. Jirka vystoupal na okraj kaldery 28. února 2003 a Martin o dva dny později 2. března 2003. Zasaženi drsnou ponorkou jsme se jen několik dní před tím na ostrově Chiloé rozdělili. Jelikož byl výstup na Villarricu v obou našich případech velice podobný, rozhodli jsme se jej „literárně“ zpracovat do jednoho článku. Snad nám čtenář tuto malou bezelstnou fikci odpustí ...

♦♦♦

Národní park Conguillío

Po zhruba měsíci společně stráveném na cestě se ani nám nevyhnula ponorková nemoc. Zastihla nás u Magalhaensova průlivu – na letišti v Punta Arenas, před odletem zpět do Puerto Montt. Její příchod urychlila hlavně nuda – měli jsme v plánu podívat se do vnitrozemí Ohňové země, ale již několik dní předem byly veškeré autobusové spoje vyprodané nebo nám nevyhovovaly časy odjezdu. Podívali jsme se tedy jen symbolicky do Porvenir, kde nebylo příliš co dělat (tedy kromě oázy v podobě místní slušně vybavené knihovny) ...

♦♦♦

Divoké noci chilské

Lační dalšího hudebního zážitku v podobě koncertu Cheo Appela jsme se pár dní před odletem do Valparaísa vypravili znovu. V Santiagu jedeme metrem na terminál Alameda. Zpáteční lístek za 4,700 pesos je poněkud drahý, ale je to prostě společnost Tur-Bus: zcela nový autobus, místa jako ve vlaku, opěradlo sklopitelné takřka naležato, televize, sluchátka. Ve „Valpu“ jsme kolem třetí hodiny a kupodivu drobně prší, je poměrně chladno a nad městem se drží slušná mlha, vzduch je prosycen vlhkostí ...

♦♦♦

Hasta la vista – „Orgastic Bellavista“

Santiago, počátek března 2003. Na pouliční podpisové akci vhazujeme naše hlasy proti válce v Iráku. Hledáme kancelář Lufthansy, ale nedaří se. Ovšem ve stejném mrakodrapu jsou tři poschodí naplněné zbožím pro náctileté: tetování, piercing, metal, trička, „gotika“. Všude kolem se poflakují uniformovaní školáci. Takhle se tráví velká přestávka. Nakonec zjišťujeme, že Lufthansa je v 16. patře. Dokonce i u slovutné německé firmy vládne maňana, čekáme půl hodiny. Na stěnách mají mezi jinými plakáty také Prahu – klasický pohled na kus Karlova mostu s Lávkou. Takový výjev na druhém konci světa zahřeje u srdce ...

♦♦♦