Národní park Volcán Isluga - část první
Autor: Martin Linhart | Jiří Šurman
Fotografie: Martin Linhart | Jiří Šurman
Štítky: 2014 | Andy | Chile | Colchane | Enquelga | Isluga | Jižní Amerika
Z Colchane se vracíme pár kilometrů zpět a ze silnice č. 15 sjíždíme na pistu A-385 směr národní park Volcán Isluga. Sopka se tyčí napravo od cesty. Kolem se popásají lamy, typický altiplanovský obrázek nic nekazí ...
Přímo na odbočce se nachází parádní ukázka vysokohorského mokřadu – bofedal. Mokřady tvoří celý ekosystém a jsou velmi typické pro oblast altiplana Bolívie, Chile i Peru v nadmořských výškách od 3800 metrů. Bofedal je věčně zelený s množstvím travin vhodných pro pastvu lam. Je udivující, jak tato místa kontrastují s okolní vysokohorskou pouští. Zářivě zelené hydrofyty, odlesky vodní hladiny, pasoucí se alpaky... Vody je však nedostatek, intenzivní pastva, zvyšující se koncentrace solí, eroze a řada dalších vlivů tyto kdysi rozsáhlé oblasti stále zmenšují. Kromě okolí vodních toků – my stojíme u Río Isluga – a jezer se bofedaly tvoří v místech, kde se dlouhodobě ukládá dešťová voda, kde odtávají ledovce nebo v místech vyvěrání podzemních vod. Bofedal Sitani na odbočce k národnímu parku je sice hned u silnice, ale na kráse místa to nic neubírá.
Poněkud pozdě si uvědomujeme, že jsme minuli gejzíry Puchuldiza. Ranní cachtání v termálních bazénech v osadě Chusmiza dočasně otupilo naše nabroušené smysly, a přestože jsme si udělali poznámku, zapomněli jsme. Na geotermální pole Puchuldiza směřuje asi 40 km před Colchane odbočka po pistě č. A-487. V nadmořské výšce 4230m lze dnem i nocí pozorovat gejzíry tryskající do výše 20 metrů. V kontrastu s vodou vařící se při 89°C tu stojí velké ledové bloky. Ty na gejzírovém poli vytvářejí až deset metrů vysoké útvary, které modeluje mrazivý vítr. A taky tu je termální bazének pro turisty. Škoda! Ale zase o důvod víc se jednou vrátit!
Teď už neomylně směřujeme k vesnici Isluga. Tohle místo jsme prvně viděli na fotografiích našeho stařičkého průvodce LP Chile. Tenkrát před 11 lety jsme se však vlivem vysokohorské nemoci ve výškách altiplana mnoho nezdrželi. Kostelík ze 17. století uplácaný z hliněných vepřovic pod mohutným kuželem sopky! Několik minut jen fascinovaně hledíme na tu nádheru. Vychutnáváme samotu tohoto místa. Vesnice slouží spíše ceremoniálním účelům a trvalé obyvatele zde již sotva naleznete. Snažím se protáhnout úzkým průlezem do zvonice, která stojí bokem kostela. Tady teprve začíná naše putování altiplanem...
Míjíme odbočku na Caraguano. Místo, kde lze pozorovat dravce a užít si další z nespočtu termálních pramenů. Posunujeme se o 6 kilometrů severozápadně, abychom zastavili u dalšího krásného místa – kostelíku v osadě Enquelga. V aymarštině znamená název vesnice něco jako „popeleční místo“. Nejstarší domy, postavené z nepálených cihel, pocházejí z poloviny 19. století. O dřívějším osídlení toho není moc známo. Dnes vesnice čítá kolem 90 kamenných domů, známky života však nejsou příliš patrné a kostelík zanedbaný. Přesto se právě v této vesnici v 70. letech věnoval terénnímu výzkumu významný český etnograf Václav Šolc. My se však při své zastávce spokojíme s vyfocením zdejšího kostelíku se zvonicí a rozlehlého bofedalu.
Václav Šolc (1919–1995), etnolog, amerikanista, v letech 1970-1979 ředitel Náprstkova muzea v Praze. Hlavním předmětem jeho vědeckého zájmu byly původní kultury Aymarů a Mapučů v Bolívii a Chile, kterým věnoval několikaměsíční terénní výzkumy i řadu publikací. V roce 1963 studoval v Bolívii komunity Aymarů na jezeře Titicaca a komunitu Kaljavájů. V letech 1966–67 vedl etnografickou expedici do Chile tvořenou pracovníky Náprstkova muzea a etnografického muzea v Drážďanech. Kromě povrchových sběrů archeologických pramenů v poušti Atacama zkoumala tato expedice také indiány Mapuče na jezeře Budi.
V letech 1969, 1971 a 1973 následovaly krátkodobé výzkumné pobyty v Chile zaměřené hlavně na příslušníky etnika Ayamara ve vsi Enquelga, dále na Mapuče a rovněž na Alakalufy v Ohňové zemi. Jeho pobyt v Chile předčasně ukončil Pinochetův vojenský puč. V roce 1975 pracovně pobýval v Peru (Aymarové, Kečuové) a v Mexiku. Poslední výprava ho zavedla v roce 1977 znovu do Mexika, kde pracoval mezi Tzeltaly a Tzotzily ve státě Chiapas a na Yucatánu. Své jazykové poznatky uplatnil Václav Šolc při práci na slovníku moderní aymarštiny, který nakonec zůstal jen v lístkové podobě.
V Martinově ambiciózním plánu byl samozřejmě i výstup na Islugu (5550m), ale teď přímo na místě vidíme, že přiblížení k hoře rozhodně nebude jednoduché. Morál z nás též začal vyprchávat, když jsme zjistili, že bez 4x4 se mimo hlavní pisty nebudeme moci příliš pouštět. Kousek dál, nedaleko Termas de Enquelga, si všímáme, že na korbě je rozlitá nafta. Bohužel pořádně nasáklý je i kus Martinova batohu. Uzávěry kanystrů netěsní. Postupně nám dochází, že terén prostě není silnice. Kanystry přivazuji drátem k mříži na korbě a batohy dáváme do igelitových pytlů. Při poskakování auta po pistě však ani to nestačí a nakonec bagáž přesouváme do kabiny na zadní sedadlo, kde jsme původně chtěli mít jenom skladiště potravin ...
