Santa Laura
Autor: Jiří Šurman
Fotografie: Martin Linhart | Jiří Šurman
Štítky: 2014 | Chile | Humberstone | Jižní Amerika | Santa Laura | UNESCO
Je devět ráno, pouštní vzduch ještě není úplně rozžhavený. Ledkové muzeum spravuje neziskové sdružení La Corporación Museo del Salitre, jehož členy jsou někdejší obyvatelé oficin Humberstone a Santa Laura či jejich potomci. Nepřekvapí proto, že nás vítá správce, jehož otec v oficině pracoval. Jsme netrpěliví, jak se bude tato návštěva lišit do Humberstone před 11 lety.
O éře ledku v dějinách chilské ekonomiky jsme psali v článku Humberstone – město duchů. Humberstone jsme tehdy vnímali jako autentické místo s jedinečnou atmosférou, neboť to rozhodně ještě nebyl žádný skanzen či prvotřídní turistické lákadlo. Díky tomu jsme si jeho genia loci tenkrát vychutnali jako osamělí návštěvníci. Humberstone a Santa Laura byly mezitím 17. července 2005 zapsány na seznam světového kulturního dědictví UNESCO a jsou dnes součástí Muzea ledku - více informací na www.museodelsalitre.cl.
Oproti netknutému Humberstone, které bylo při naší návštěvě v roce 2003 ještě ponecháno napospas nemilosrdnému zubu času, je Santa Laura na návštěvníky připravena. Všude jsou cedule se stručným popisem jednotlivých budov a zařízení. Nedá se říct, že by autentičnost místa kvůli těmto úpravám nějak utrpěla. Naopak, díky informačním panelům si člověk může ještě lépe představit, jak se tu kdysi žilo a pracovalo. V krásné správní a společenské budově je drobná výstavka dobových předmětů. Jeden z reklamních plakátů z 30. let hlásá: „Proč mají Flandry tak vysoké zemědělské výnosy? Protože hnojí chilským ledkem!“. Budova dýchá starými časy – obdivujeme parádní dřevěné loubí i dlažbu. Procházíme celý objekt a ani tentokrát nás neruší žádný jiný návštěvník. Když už jsme promarnili možnost přespání v oáze Codpa, alespoň máme sami pro sebe Santa Lauru. První dva autobusy s turisty přijíždějí, až když jsme na odchodu. Předpokládáme, že Humberstone je již upraveno podobně. Budete-li touto částí Atacamy projíždět, prohlídku ledkového království rozhodně zařaďte do svého programu.
Z ledku už Chile nežije. Co se těží dnes?
Je známo, že Chile vládne světové těžbě mědi. Na jeho území se nachází přibližně 40 % známých zásob. Kromě státní korporace CODELCO se těžbě věnuje několik desítek soukromých společností. V roce 2013 dosáhla produkce mědi bezmála šesti milionů tun. Červenému kovu jsme se podrobněji věnovali v jedné ze starších reportáží z návštěvy dolu Chuquicamata.
Chile je ovšem na špici také v těžbě dnes hojně využívaného a drahého lithia. To se využívá hlavně k výrobě lithium-iontových baterií, byť šíře jeho průmyslového využití je potenciálně mnohem širší, např. ve slitinách s hliníkem pro letecký a kosmický průmysl. O první příčku v produkci lithia se přetahuje Chile s Austrálií (v roce 2014 každá země vytěžila zhruba 13 000 tun). Chile má však suverénně největší potvrzené zásoby – odhadem kolem 7,5 milionů tun, tj. zhruba dvakrát více než Čína a pětkrát více než Austrálie. Není bez zajímavosti, že chilské zásoby lithia se koncentrují v solance Salaru de Atacama, který je světově největším aktivním zdrojem tohoto kovu. Potenciálně více je ho na mnohem větším Salaru de Uyuni, ale produkci na Salaru de Atacama hrají do karet vysoká míra odparu a extrémně nízký úhrn srážek. Díky tomu se zde uhličitan lithný získává snáze a levněji než jinde. Lithium se těží také v Argentině, Zimbabwe a Brazílii. Významným hráčem v lithiovém průmyslu je i Portugalsko.
Při cestách pouští Atacama ani našemu laickému oku neuniklo, že od cesty v roce 2003 těžba nerostů v Chile výrazně vzrostla. Nedávno byl například otevřen nový měděný důl v oblasti Sierra Gorda. Ponese jméno polského vědce Ignacyho Domeyka, který v Chile strávil padesát let a ve druhé polovině 19. století v zemi mj. položil vědecké základy pro průmyslovou těžbu nerostů. Kromě mědi se v novém dole bude těžit i molybden a zlato. Možná trochu překvapivě jde o polsko-japonský společný podnik (KGHM Polska Miedž je druhým největším evropským producentem mědi).
Z pohledu fanouška létání se při příležitosti otevření dolu Domeyko uskutečnil zajímavý charterový let. Na objednávku KGHM podnikl 30. září 2014 Boeing 787-800 polského LOTu přímý let z Varšavy do Antofagasty. K překonání více než 12 000 km mu stačilo 14 a půl hodiny. I my jsme při plánování cesty zvažovali let z Frankfurtu do Santiaga s LAN Chile, ale kromě vysoké ceny nás odradily i technické potíže, které Dreamliner provázely po nasazení do provozu…a tak jsme na cestě přes Heathrow, Miami, La Paz až do Iquique strávili slušných 40 hodin…
GPS a orientační mapka
Ke stažení je soubor ve formátu *.gdb pořízený přístrojem Garmin eTrex 30, který obsahuje trasový bod - Santa Laura. Po stažení doporučujeme prohlížet v Google Earth.
Ke stažení:
