Salta
Autor: Jiří Šurman
Fotografie: Martin Linhart | Jiří Šurman
Štítky: 2014 | Argentina | Jižní Amerika | Salta
Jsme tady takřka na výročí – dne 16. dubna 1582 založil Saltu dobyvatel Hernando de Lerma, pro něhož bylo místo ideálně položené na trase z Limy do Buenos Aires. Pro člověka přijíždějícího z Atacamy a nádherné pustiny Altiplana je šestisettisícová Salta velkým a rušným městem. Do argentinské metropole je to po silnici dobrých 1500 kilometrů.
Máme před sebou „volný den“. Žádný spěch. Dlouho po ránu ležím v měkké posteli, tu změnu oproti nocím na zemi bez karimatky vedle auta je třeba vychutnat. Ležím a ve vzpomínkách se ohlížím za uplynulými dny. Z hostalu vyrážíme kolem 11 hodiny. Snídani, či vlastně oběd, obstaráváme v podniku Times na náměstí 9. července (argentinský den nezávislosti). Obsluha je pomalá a ne zrovna ochotná. Počasí taky nic moc. Mraky se ale postupně zvedají a otepluje se. Que suerte!
Kráčíme k vršku Cerro San Bernardo. Kousek za centrem se objevují vilové čtvrti s honosnými rezidencemi ukrytými v bohaté zeleni. Stoupáme po schodech lemovaných zastaveními křížové cesty. Jsou Velikonoce, a tak jsou jednotlivá zastavení pokryta mohutnými kaskádami vosku. O poznání hustěji je ovšem pokrývají různé čmáranice. S pořádkem je to zde, jako na mnoha místech Jižní Ameriky, bohužel slabší. Samotný vrch San Bernardo je proto příjemným překvapením – pěkně upravený park kolem horní stanice lanovky, kavárny, hřiště pro děti. Upravená zeleň a dostatek stínu vyhovuje i potulným psům. Polehávají všude kolem. Kocháme se výhledem na město a lanovkou se vezeme dolů: bajada přijde na 35 pesos.
Přistáváme na okraji velkého parku mezi ulicemi Mendoza a San Martín, kde se stánkaři chystají na nadějné odpoledne. Nabízený artikl je však prachbídný. Žádné pořádné jídlo, ničemné suvenýry. Jen šunt a veteš.
Zajímavý konvent San Francisco je bohužel zavřený. Za návštěvu stojí muzeum v budově někdejší radnice (Cabildo) u hlavního náměstí. Neděle je o poznání klidnější, Velikonoce evidentně vyvrcholily včerejším sobotním večerem, kdy jsme dorazili z projížďky v Tren a las Nubes. U veksláka na rohu náměstí měníme 200 eur. Bloumáme ulicemi, nakupujeme suvenýry. Večer, hledajíc sklenku vychlazeného piva, nás na ulici Balcarce příjemně překvapuje řemeslný trh. Několikrát obcházíme bohatou nabídku ručně vyráběných předmětů. Výrobky z kvalitní kůže, sošky, proutí na tisíce způsobů, výrobky ze dřeva, prodejci ručně vyráběných papírů a vázaných poznámkových bloků ... od místního kreslíře kupujeme tři obrázky – motivem jsou tradiční náměty: lamy, gargancho, Pachamama. Já si kupuji i krásný poznámkový blok na vršící se zápisky z cesty! V restauraci, kde popíjíme, chybí slušná nabídka jídla, a tak večeři řešíme provizorně na stojáka u stánku. „Dvakrát superlomito, por favor!“ Nazítří nás čeká přejezd do Cafayate a další kilometry on the road ...
Orientační mapka
