Parafínová nafta

Přidáno: 2.6.2016 | Datum akce: 24.4.2014
Autor: Jiří Šurman
Fotografie: Martin Linhart | Jiří Šurman
Štítky: 2014 | Andy | Argentina | Chile | Jižní Amerika
Náhled tisku

Budíček podle plánu, vše běží, jak má. Moc toho nenamluvíme, nasazujeme výstroj, vaříme čaj a polévky, následuje chleba a sýr. Je zima, prsty na rukou i nohou jsou prokřehlé. Vyrážíme jen s mírným zpožděním. Je 3h50 a Martin usedá za volant, GPSka s vyznačeným místem nástupu na Cerro Las Vicuñas (6067m) ukazuje směr, start je bezchybný…

♦ ♦ ♦

… po pár stovkách metrů auto najednou ztrácí tah. „Do prdele, motor zhasíná.“ Že by baterka? Ne, toyota startuje bez problémů. Nekvalitní nafta? Taky ne, včera přece auto jelo normálně. Bylo třeba ujet osm kilometrů, dali jsme sotva půl druhého. Asi na šestkrát se dostáváme zpět k chatě. Jsme navlečení jako panák Michelin, přesto se zhruba do půl osmé snažíme nezmrznout. Chodíme po chatě, vybíháme schody. Čas se nekonečně vleče. Těžařští prospektoři si asi musí říkat, o co se tady pokoušíme. Ačkoliv jsou docela daleko, v této pustině a nadmořské výšce nás musí mít jako na dlani. Určitě viděli naše světlomety při pokusu o výjezd i rozsvícenou chatu. Od časného rána tedy čekáme, až nám slunce naftu v nádrži ohřeje natolik, aby se z parafínu zase změnila v kapalinu. Koho by při přebírání auta u oceánu v prosluněném Iquique napadlo pomyslet na přípravek proti tuhnutí nafty? Z této výpravy tedy nebude jediný výstup. Toto byla poslední šance.

Jirka vpisuje pár řádků o naší návštěvě na chatě Lucero do knihy hostí ...

Zvažujeme přesun k termas u laguny Verde, ale najíždím na špatnou pistu a zbytečně si zajíždíme. Kousek od těžebního průzkumu konstatujeme, že k laguně to nemá smysl a obracíme se k Chile, směr laguna Maricunga. Auto se pořád pohybuje jenom přískoky dlouhými sotva pár set metrů. Ze zoufalství jsme zkusili položit pod nádrž vozu i zapálený vařič. Raději jsme ustoupili stranou, avšak ani tento riskantní zákrok nepřinesl mnoho ovoce. Jen další, možná o trošku delší přískok.

Kolem 10h je už slunce dost vysoko a nafta konečně zase začíná téct. Z ranní šichty odjíždí parta dělníků. V noci nás skutečně pozorovali a říkali si, co se děje. Příště prý nemáme zapomenout na anticoagulante. Přemítáme, že teplota přece nebyla o tolik nižší, než předchozí dny na Altiplanu. Na druhou stranu je pravda, že dosud jsme vyjížděli vždy až kolem půl desáté ráno, takže nafta měla možnost odtuhnout.

Auto stojí ... nekonečné vzdálenosti altiplana, 4500 metrů nad mořem, nikde živá duše a my čekáme až povolí zatuhlá nafta!

Jedeme nejprve po prašné pistě. Míjíme odbočku k dalším velikánům altiplana – Nevado Tres Cruces (obří vulkán s několika vrcholy, z nichž nejvyšší Tres Cruces Sur dosahuje až 6749m). Později se objevuje lepší povrch a dokonce i asfalt, který si užíváme až k celnici u laguny Maricunga. Po celou dobu jízdy pustinou od chaty Lucero nikde žádné známky přítomnosti chilského státu. V poledne zastavujeme na celnici. Takřka žádný ruch. Nejprve se nás ujímá docela příjemný chlapík ze SAG a vysvětluje, jaký je postup. Směrem do Chile jsme sami. Provoz naprosto nesrovnatelný s divočinou, kterou jsme zažili na hranici v sedle Paso Jama. Žádné autobusy plné turistů. Imigrační přepážku máme vyřízenu hned, SAG formuláře taky, ale na celní lejstra čekáme snad 40 minut – vyřizuje je brutální celnický stařešina. Přihlížíme, jak nehezky procvičuje čtyři motorkáře, kteří jsou právě na řadě. Celník působí senilním dojmem. Zdá se ale, že jeden z motorkářů opravdu nemá ke svému stroji papíry úplně košer. Konečně máme razítka. Batohy vkládáme do rentgenu a Señor SAG si jde prohlédnout auto. Přeje si nahlédnout i pod kapotu. Martin je tímto požadavkem mírně zaskočen, neví, jak se otvírá. Počíná si dosti neobratně, možná až podezřele, nicméně žádný kontraband nevezeme. Z výšek chilsko-argentinského altiplana si odvážíme pouze zklamání. Naše vlastní plánování a zanedbaná příprava nás definitivně připravily o možnost podívat se na svět z pořádné výšky. Pokus o výstup na Cerro Las Vicuñas trval jen pár minut a místo výstupu teď sjíždíme k hladině Tichého oceánu …

♦ ♦ ♦
GPS

Ke stažení jsou k dispozici dva soubory ve formátu *.gpx pořízené přístrojem Garmin eTrex 30. Jeden obsahuje záznam trasy jízdy od horské chaty Lucero, včetně pokusu o přiblížení se pod Cerro Las Vicuñas, až ke vstupní hraniční kontrole do Chile u Salar de Maricunga. Druhý soubor obsahuje příslušné trasové body. Po stažení doporučujeme prohlížet v Google Earth.

Ke stažení:

Profil trasy od horské chaty Lucero k hraniční kontrole u Salaru de Maricunga (91km), Chile

Pohled na Nevado Tres Cruces ze silnice ... Řeka Lama; o kousek výše jsou i vodopády (jen nesmí být takové sucho). Salar de Maricunga s typickým ostrovem v podobě přírodní pyramidy.
♦ ♦ ♦
Jirka vpisuje pár řádků o naší návštěvě na chatě Lucero do knihy hostí ... Ač to nevypadá, tak je pořádná zima a my pořád jen čekáme, až nám povolí ztuhlá nafta ... Rovná pista směrem k pobřeží Chile ... Spolu s poklesem výšky přibývá života ... I po této odlehlé silnici směrem do Argentiny jezdí silné trucky ... Prakticky vyschlé koryto řeky Lama, Chile Klesáme k oceánu ... Auto již přestalo zlobit, nafta povolila ... jedeme do nížin. Klesání po dokonale rovných pistách Ukazatel upozorňující, že jedeme po vyhlídkové trase "okolo šestitisícovek" Přírodní pyramida na saliništi Maricunga, Chile Neodolali jsme a zajeli přímo na saliniště ...
Napište nám
| | info@cumbres.cz
Reklama
© Las Cumbres (2005 — 2024)