Ráno přináší změnu nálady, je nádherně jasno a teplo. Ze zásob na pokoji improvizujeme snídani. Testujeme plynové bombičky. Vaříme vajíčka, abychom s sebou vezli už jen hotová, pěkně natvrdo! Dnes hodláme pokračovat k Národnímu parku Isluga (Parque Nacional Volcán Isluga). Byla by však škoda odjet jen tak. Narychlo. Ukazuje se, že starý pán, který nás včera vítal, je majitelem tohoto hospedaje (Munata Chusmiza). Čtyřiaosmdesátiletý Luis Humberto Carvajal Pérez a jeho pomocnice Sidonye nás zvou na ranní kávu ...
Pan Carvajal je autorem několika publikací o historii obce. Býval řidičem kamionu. Dlouhé roky křižoval panamerikánu, má velký přehled a bystrou mysl. Zajímá nás, co přiměje ženu opustit Valparaíso a usadit se v maličké osadě uvnitř hor? Povídáme si a nad starými obrázky a dobrou kávou čas rychle plyne. Pan Carvajal nás ujišťuje, že až na bolivijskou hranici do Colchane je dokonalý asfalt. V Colchane má být i benzinka. Oba nás před odjezdem posílají nahoru nad vesnici, kde jsou lázně. Označení „lázně“ se nám moc nechce věřit. A nechce se nám ani chodit. Startujeme proto Hiluxe, loučíme se obtěžkáni drobnými a užitečnými dárky a vyjíždíme nahoru. Vítá nás správce, pan Salazar. Lázně jsou obecní, od pana Carvajala jsme se dozvěděli, že o svou vodu musela vesnice tvrdě bojovat. Jakási soukromá společnost měla zájem stáčet vodu do lahví a hrozilo, že místní obyvatelé časem přijdou zkrátka.
Cena je 2000/os. Nemáme drobné, tak se pan správce spokojí se 3000 za oba. Docela zíráme. Z okolních skal vyvěrá horký pramen, který napájí velký otevřený bazén a ještě pár lázeňských místností s hlubokou kamennou vanou. Horká voda neustále protéká. Stačí utěsnit spodní otvor špuntem, a když je vana plná, voda normálně odtéká přepadem. Nekonečný proud udržuje vodu stále horkou. Jak důmyslné a snadné! Tak takováto kouzla udržují místní obyvatele ve skvělé kondici do vysokého věku. Člověk by řekl nehostinná pustina. Stačilo sjet z hlavní silnice a začít objevovat. Anebo si před cestou více načíst. Ale tím by se zas kouzlo částečně vytratilo.
Jsme tu sami. Pan správce říká, že výletníci z Iquique dorazí až odpoledne. Užít si sobotní podvečer v lázních. Tuto zastávku jsme po více než dvou dnech na cestě a vypětí předchozího dne potřebovali. Po koupeli obhlížíme okolí. Nad dnešními novými obecními lázněmi je ještě starý chátrající areál, který musel být kdysi krásným místem plným života. Občasná zemětřesení, zub času a vandalové však vykonali své. Několik rozpadajících se budov s místnostmi hustě posetými texty a pubertálními malůvkami, rozlehlá louka s ohništi ... Dost bylo poflakování a opalování se na prudkém horském slunci. Musíme pokračovat. V ruce darovaný pytlíček s první pomocí proti nadmořské výšce. Vracíme se zpět na silnici č. 15. Čeká nás ještě solidní štreka do Colchane.
Hraniční přechod v obci Colchane (3707m) připomíná spíše prašné tábořiště. Ptáme se po benzince. Posílají nás k podnikavému Bolivijci, který nabízí naftu v plastových kanystrech po 600 pesos za litr (cca 22 Kč). Podle vůně se zdá, že je to skutečně nafta, otázkou je nakolik kvalitní. Citlivému agregátu nové Toyoty by nějaká břečka nemusela svědčit a do civilizace je daleko. Doléváme kolem 35 litrů a dva kanystry bereme s sebou. Nákup za 50 000 pesos + 5 USD za kanystry; další možnost tankování očekáváme až v dalekém Putre.
Na posádku carabineros se ještě jdeme optat, jestli lze bez předního pohonu projet až do Národního parku Lauca. Moc informovaně nevypadají, ale šanci nám dávají. V hotýlku na hranici se posilňujeme výbornou kuřecí sopitou a kupujeme i čaj, na který jsme v Iquique zapomněli. Zvedáme kotvy ... opouštíme asfalt a těšíme se na divokou krásu altiplana ...
Ke stažení je k dispozici soubor ve formátu *.gdb pořízený přístrojem Garmin eTrex 30, který obsahuje záznam trasy naší jízdy z vesničky Chusmiza k hraničnímu přechodu Colchane. Po stažení doporučujeme prohlížet v Google Earth.
Ke stažení: