Na neděli jsme si vybrali snazší kopec, tentokráte v Krotkém Císaři, který leží asi 10km autem severně od vyššího Divokého. Zahmer Keiser je rozlohou podstatně menší a nejvyšší vrchol leží těsně nad 2000m.
Přejeli jsme do vesníce Durcholzen a vyjeli vozem podél sedačkové lanovky až nahoru. Ještě jsme se místních zeptali, zda se odsud jde na Pyramidenspitze a za poslechu disko hitů linoucích se z chaty na vrcholu lanovky jsme usínali. Kolem půlnoci začali opilí Rakušáci oslavovat i venku, přísahal bych, že jsem zaslechl hajlování.
Ráno jsme přeparkovali, protože jsme stáli na soukromém parkovišti a vyrazili směr Jofenalm. Cesta vedla do příkrého kopce a po 500m stoupání jsme byli na místě. Dále jsme pokračovali na Winkelalm. Podivné bylo, že jsme stejně prudce sestoupali oněch 500m. Pochopili jsme, že spát u lanovky nebyl dobrý nápad, měli jsme jet o jednu silničku dál a mohli jsme se přechodu kopce vyhnout.
Po 2 hodinách chůze tedy začínáme standardní trasu výstupu. Podél sněhových polí v úmorném vedru stoupáme až k začátku feraty. Je to pouze obtížnost B (lehká), nebral jsem si ani feratový set. Jirka ho sice táhne, ale není důvod ho nasazovat. Pohodlnou a pohlednou feratou dorážíme po zhruba hodině na vrchol Pyramidenspitze. Odtud se můžeme podívat na Wilder Kasier z druhé strany. Bohužel se nedá k autu dostat jinudy než stejnou cestou jakou jsme přišli. Sestup je bez problémů. Jirka zpátky v Durcholzenu vyjíždí lanovkou za 5 euro pro auto.
Využíváme parádního počasí zajíždíme k jezeru Walchsee. Přestože leží ve výšce 668m, jeho blankytné vody mají kolem dvaceti stupňů. Ideální na ochlazení a smytí potu. Většinou postarší dovolenkáři nás sledují z přeplněných kaváren na břehu jezera u koupaliště. Pak už valíme domů a po 6 hodinách jsme v Praze. Výbava na tento snadný výstup není potřeba žádná. I pětileté děti jsme potkali.