Zpátky do Nairobi
Autor: Martin Linhart
Fotografie: Martin Linhart | Ladislav Lenc | Pavel Oplt
Štítky: 2010 | Afrika | Keňa | Moshi | Nairobi | Tanzanie
Páteční volno, které nám spadlo nečekaně do klína, trávíme nákupy suvenýrů a dárků, sezením po restauracích, pojídáním steaků, pitím piva, … V podvečer se poprvé během našeho pobytu v Tanzanii trhají mraky a z centra Moshi se pohledem loučíme s nádherným Kilimandžárem. Do nealkoholické restaurace Deli Chez jsme pro tuto příležitost propašovali malou lahvičku whisky.
„Tak na zdraví chlapi. A na Kili!“
Před pátou ranní jsme na nohou. S batohy vonícími tanzanskou kávou pochodujeme ztichlým městem, které se ještě nezačalo probouzet po prohýřené páteční noci. Míjíme noční kluby. Unavené holky jdou spát a kluci začínají uklízet. Poprchává. Čekáme asi půl hodiny, když přijíždí majitel společnosti Impala Shuttle. Jízdenky do Nairobi máme rezervované. Každý platíme 45 tisíc TZS (30 dolarů osoba). Přesně tolik, kolik jsme si nechali v peněžence!
Po rychlém přestupu v Arushi, kde se rozdělujeme do dvou autobusů na ty, kteří jedou do centra Nairobi a na ty, kteří jedou rovnou na letiště, už cesta utíká rychle. Papírování v hraničním městečku Namanga zvládáme s rutinou afrických veteránů. Nezáživnou jízdu autobusem narušuje vyděšená kočka svým bolestným mňoukáním. Francouzský cestovatel je na ni viditelně citově fixován.
Už po druhé hodině odpoledne jsme v keňském hlavním městě. Charakterizovat jej lze jediným slovem – zácpa! Autobus se stěží posunuje. Po hodině a půl poskakování zastavujeme v ulici Monrovia před hotelem Parkside. Rychle vybíhám, abych zjistil cenu za pokoj. Kluci sundávají batohy ze střechy. Vracím se s výbornou zprávou, 3000 KES za pokoj pro všechny tři. Na recepci jsem si nemohl nevšimnout několika sošných Keňanek ve společnosti dychtivých bílých mladíků. Pravděpodobně půjde o „levný hotel“ příhodný k provozování horizontálních aktivit. Nedbáme na to. Rozhodující je cena a dobrá poloha v centru.
Bereme si průvodce s mapkou, zbytek peněz a touhu poznat v několika hodinách alespoň kousek z Nairobi. Vůněmi překypující kryté tržiště střídá návštěva kostela, následuje procházka kolem mauzolea prvního premiéra a otce zakladatele moderní Keni Jomo Kenyatta, pokračujeme „corruption free zone“ neboli vládní čtvrtí. Užíváme si i nedobrovolné účasti na jakési předvolební demonstraci. Lidé divoce křepčí, gestikulují a dost možná by se pobili, kdyby někdo jejich favorita kritizoval. Dost bylo kultury a ulic. Pátráme po klidném místě na kávu a posezení … La Tratoria.
Později se v klasickém africkém bufáči seznamujeme s Julií, Georgem a Salome. Vřelí a přátelští lidé. Jídlo je neuvěřitelně levné. Naservírované ugali s hovězím je bohužel v kvalitě odpovídající ceně. Po dlouhém dni, kdy jsme toho příliš nesnědli, máme pořád ještě prostor dát si něco dobrého. Míříme do podniku Steak&Ale. Zní to slibně. A naštěstí i skvěle chutná! Tento steak se podařil.
Večer chceme ukončit v nějakém divočejším nočním podniku, než jakým je „steak house“. Zrovna se hraje zápas Premier League - Arsenal vs. Sunderland. Po osobní prohlídce vstupujeme do baru Taco’s. Hudba hlasitě burácí a na velkých obrazovkách běží fotbal. Mám dojem, že se tu Pavel moc dobře necítí, ale drží se statečně. Pozoruji, že se v naší blízkosti objevuje několik statných vyhazovačů. Asi pro jistotu, kdyby snad někoho napadlo, že sem jako jediní běloši moc nezapadáme …
Rosický nedal penaltu a Sunderland v nastaveném čase vyrovnal. S Láďou bychom ještě další pivko snesli, ale Pavel hodlá africkým radovánkám učinit přítrž. Jde se spát.
V půl šesté ráno potichu opouštíme hotelový pokoj. Vnitřním atriem se odrážejí ozvěny slastného sténání, zatímco my usedáme do rozhrkaného starého taxíku. Abychom se vyhnuli jakýmkoliv potížím, platí náš řidič drobný úplatek policistům hlídajícím vjezd k letištní hale. Kdo nezaplatí, nestihne letadlo. Jednoduchá volba!
Zpoždění se protahuje. Už příliš dlouho sedíme v letadle. Co se děje?
„Dobrý den, hovoří kapitán. Upozorňujeme všechny pasažéry, že toto letadlo letí do Amsterdamu. Opakuji. Do Amsterdamu.“
Někdo to netrefil a vlezl do jiného stroje. Kroutíme hlavou, ale což … hlavně když už odstartujeme. Zase mi nefunguje PES - Personal Entertainment System!!!
A co dodat na závěr? Těšíme se na Aljašku …
