Kilimandžáro - Arrow Glacier Camp
Autor: Martin Linhart
Fotografie: Martin Linhart | Ladislav Lenc | Pavel Oplt
Štítky: 2010 | Afrika | Arrow Glacier | Kilimandžáro | Tanzanie | UNESCO
Probouzíme se do krásného dne. Po včerejší předlouhé etapě nás čekají pouhé čtyři hodinky výstupu do tábořiště Arrow Glacier (4900m). Cítíme se dobře a vůbec nepochybujeme, že se nám podaří kilometrové převýšení bez obtíží překonat.
Překonávají se však naši pomocníci. Takovou snídani jsme vskutku nečekali. Bílý ubrus postupně zaplňují všemožnými dobrotami. Kousky manga střídá horká krupičná kaše s medem, následují vajíčka s toasty a máslem, zelenina, … Ranní čaj a kávu popíjíme z křehkých porcelánových hrnků. Tak snad už jen noblesně vytrčit malíček.
Po opulentních hodech bude obtížné nahodit motory. Ostatně ukazuje se, že to je Eugenova taktika. Poté, co jsme si společně prošli smlouvu, kde je jasně napsáno, že už zítra budeme spát v kráteru Kilimandžára, přestává protestovat a vyzývá nás k výraznému zvolnění tempa. Celý výstup nám pak vytrvale opakuje svahilskou vysokohorskou mantru - „polepole“!
Za ostrého slunce velmi pomalu opouštíme kemp Barranco (3940m). V nedalekém hlavním tábořišti pozorujeme lidské mraveniště. Desítky, ne-li stovky, lidí se hlasitými výkřiky a armádními popěvky povzbuzují před náročným výstupem stěnou Barranco Wall, která se tyčí do výšky dobrých 300 metrů přímo nad táborem. Všichni směřují do tábořiště Barafu. Nikdo nepostupuje naším směrem. První třetinu cesty vedoucí velkým údolím (Great Barranco Valley) stoupáme po stezce, která přivádí do kempu Barranco proudy lidí. Všechny ty, kteří chtějí absolvovat alespoň část Jižního okruhu pod nejvyšší horou afrického kontinentu (South Circuit Path). Potkáváme pouze jednu skupinku upovídaných Američanů, kteří na naše počínání hledí poněkud skepticky. Nejsou s to pochopit, že náš výstup vede opačným směrem. Postupně se od hlavní trasy odkláníme vpravo. Překračujeme potok Umbwe a směřujeme přímo pod výraznou stěnu Breach Wall.
Trasa nad tábořištěm Arrow Glacier, kterou jsme zvolili k výstupu do kráteru, byla v minulosti uzavřena z důvodů nebezpečí padajícího kamení. V roce 2006 zde za svou neopatrnost několik turistů zaplatilo daň nejvyšší. Stěna vypadá klidně, ale se stoupajícím sluncem jsou čím dál častěji slyšet ozvěny dunivých ran.
Po necelých čtyřech hodinách jsme v táboře. Stojí tu jen dva stany. Jeden veliký společenský a jeden malý pro klienty. Pro vodu je nutné chodit k přibližně 800 metrů vzdáleným ledovcům Little Breach Glacier a Big Breach Glacier, které stékají pod Breach Wall. Přímo před táborem je malý skalní ostroh, ze kterého pozorujeme okolí. Parádní vyhlídka. Tady si hodláme večer vychutnat západ slunce.
Celé odpoledne se povalujeme, dopisujeme deník, dotáčíme na kameru komentáře k výstupu na Mt. Kenya a nakonec z nudy vyrážíme i pro vodu. Spolu s Láďou opatrně nabíráme vodu v silně zakalených potůčcích. Zpátky v táboře ji filtrujeme. Z pohledů našich nosičů lze vyčíst, že mají dojem, že nám jejich péče nestačí. Tak to není. Prostě se jen potřebujeme zabavit. V podvečer se nám nad táborem daří najít místo, kde je signál a posíláme domů zprávu.
V zapadajícím slunci s Láďou dlouze diskutujeme o možnosti vylezení nádherné Messnerovy cesty. Shodujeme se, že je to s ohledem na stav a mocnost ledu vyloučené. Možná na začátku sezóny krátce po období dešťů je na tom klíčový ledopád lépe, ale nyní – zcela vyloučené!
Celková panoramata "Kilimandžáro, Arrow Glacier Camp"
