Kolem světa za 150 dní (2019 - 2020)
Na cestu máme zhruba 150 dní. Začínáme na konci října 2019 v Chile. Máme dvě krosny a stan. Plánujeme za pochodu ... takže uvidíme, co z toho nakonec bude!
Altiplano 2014
Vyprahlé severní Chile, zelená provincie Salta, spektakulární krajina a trojice bolivijských měst: La Paz, Sucre, Potosí. Často nad čtyřmi tisíci metry nad mořem, avšak žádná zlezená hora. Bezmála 5000 km „camionetou“ na území Chile a Argentiny. Celkem 13 vzletů a přistání. Bez aklimatizace rovnou na nejvýše položené letiště světa – La Paz El Alto ve 4050m. Návštěva vesmírné observatoře Evropské kosmické agentury na Cerro Paranal v atacamské poušti. Stříbrná hora Cerro Rico v Potosí a projížďka na rozhrkaných bicyklech po kdysi snad nejnebezpečnější silnici světa. Mozaika zážitků, které dohromady vytváří nezapomenutelný příběh ...
... našeho návratu do pouští jihoamerického kontinentu!
Patagonie 2014
Když vystupujeme v horkém Santiagu z letadla, pořád tomu nemůžu uvěřit. Někde v hlavě jsou pořád uvězněné obrázky nekonečných kolon aut valících se zimní šedivou Prahou, promrzlých a uspěchaných lidí spěchajících na tramvaj. Ale pomalu mizí. Dětský sen se stává skutečností, všechno ostatní mi je najednou fuk. Problémy jsou, aby se lidi nesmáli. Hned jdeme spát, v pokoji s námi už bezstarostně podřimují cizí kluci a holky. Čeká nás nekonečný příběh v rozlehlých pustinách Patagonie.
Cestování touto krajinou představuje opravdu skvostný zážitek. Přinášíme vyprávění o tom, jaké to je se ráno probudit v ledové krajině uprostřed kamenných štítů. Jak přes den slunce vítězí nad deštěm a sněhem a večer jeho paprsky ozáří oranžovou barvou kolmé žulové stěny. V noci pak utichne vítr a nad pustou plání zasvítí měsíc. Když se svahů sopky spatříte pod sebou jezera ohraničená prstenci horských hřebenů. Když projedete horským průsmykem a ocitnete se na konci světa, kde dál už nevede cesta.
Vstupte s námi do krajiny nevšedních chvil, kde Andy od sebe oddělují zdvořilé a vstřícné Chilany od výbušných a temperamentních Argentinců.
Pik Lenina 2013
Jako už mnohokrát předtím, byla i tentokrát na začátku potřeba něco si dokázat. Dokázat si, že se vyškrábeme na sedmitisícovku. Zvolili jsme zcela záměrně tu nejlehčí ... ostatně to se o Piku Lenina dočteme snad na každém webu. A skutečně. Když zvolíte normální výstupovou trasu, jste zdraví a fit, aklimatizovaní, máte štěstí na počasí ... tak je to téměř tutovka. Zase tak lehké jsme si to dělat nechtěli a nemohli jsme přestat přemýšlet o přímé výstupové linii v severní stěně.
Dopadlo to jako obyčejně. Normálkou jsme vystoupali na druhou nejvyšší horu Kyrgyzstánu i Tadžikistánu - Štít Abú Alí ibn Síná pro našince známější jako Pik Lenina (7134m) ...
Ostrovy ptáka Garudy
V Československu končí šedivá 80. léta. Na střechy pražských domů dopadají sněhové vločky. Do vymrzlých ulic pankráckého sídliště vybíhá polonahý chlapec, kolem hlavy má uvázaný šátek a mává kolem sebe dřevěnou maketou šavle. Televize právě odvysílala první díl seriálu Sandokan. Když chlapci horečky opadly, slíbil si, že jednou navštíví dobrodružné Borneo.
O dvacet let později přelétal už jako mladík nad Indonésií a z okénka zahlédl ty neuvěřitelné vesnice na pobřeží, lemované palmami. Představil si sebe sama, jak sedí v lehátku na pláži a připadá si jako v jiném vesmíru. Popíjí osvěžující drink z rozpůleného kokosového ořechu a palmovými listy ho ovívají sličné domorodkyně, oděné jen do banánovníkových listů.
Uběhlo ještě pár let a objevila se perla z Labuanu. Malému Sandokanovi se změnily priority a pustil domorodkyně z hlavy. Začal se zajímat o dějiny a kulturu pestrobarevné rovníkové země a zjistil, že pod pokličkou ukrývá neuvěřitelné množství pokladů.
Lidský spletenec a mnohonáboženský kaleidoskop, rozmístěný na tisících ostrovů, jakoby odrážel rozmanitost přírody. Našli i horské lahůdky – mohutné vulkány, tyčící se jako strážci hájící hranici mezi Tichým a Indickým oceánem. Z křídel Emirates přesedli na křídla mýtického ptáka Garudy.
Výprava za tropickými sněžníky
Zvěsti o sněhu na rovníku se v minulosti setkávaly s úsměšky a pochybovačnými poznámkami. Někteří význační zeměpisci takové zprávy dokonce odkazovali do říše bájí. A než se tomu tak skutečně stane vlivem globálního oteplování, rozhodli jsme se několik "bájných sněžníků" poznat osobně ...
V "Rovníkové republice" čili Ekvádoru nalezneme deset vrcholů přesahujících svou výškou hranici 5000 metrů a devět z nich je dosud pokryto ledovci. Bezezbytku se jedná o sopky a některé jsou velmi aktivní. Během měsíční expedice se zaměříme nejen na ty nejznámější, Chimborazo (6310m) a Cotopaxi (5897m), ale pokusíme se dostat na dosah i těm méně navštěvovaným, o to však zajímavějším a technicky náročnějším - Cayambe (5790m), Antisana (5704m) nebo Iliniza Sur (5263m). Více než kdy před tím se chceme přiblížit místní kultuře, potkat se s krajany, ochutnat kulinářské speciality ...
Dva gringové ve stopách Simona Bolívara
Krátce po zákeřné vraždě básníka Františka Sahuly ve mně uzrálo přesvědčení, že musím na delší dobu vypadnout z Čech někam daleko. Přesvědčení našlo pozitivní odezvu u Verči, podle které týdenní dovolená u moře vlastně není dovolená, protože uteče jako voda. Slovo dalo slovo, byly i nějaké emoce, ale nakonec bylo vybráno a rozhodnuto: na měsíc do Peru, Bolívie a severního Chile.
Začalo to nevesele. Pár týdnů před odjezdem jsem spadl se skály a mohl jsem chodit jen s teleskopickými hůlkami. Těsně před odletem odjela Verča provozovat umění do Španělska. V den odjezdu do Limy jsem jí ještě zmámenou alkoholem vyzvedl na ruzyňském letišti, kde mi sdělila, že se nestihla naočkovat. V obchodním domě Šestka jsem dokupoval opalovací krémy a repelenty do džungle. Dovolená měla právě začít. I když bych v té době spíš použil slovo mise.
Ale nakonec to dobře dopadlo, moc jsme si to užili a zažili nejedno dobrodružství.
Afrika 2010 – Mt. Kenya & Mt. Kilimanjaro
Na výpravu do Afriky jsme jeli se záměrem vystoupit na její dva nejvyšší kopce - Mt. Kenya (5199m) a Kilimandžáro (5895m). Nechtěli jsme se však striktně přidržovat pouze prošlapaných turistických cest ...
Nejvyšší dva body v masivu Mt. Kenya jsou turistům zapovězené. Jmenují se Batian (5199m) a Nelion (5188m). Kvůli nim jsme na zádech táhli všemožné horolezecké nádobíčko. V případě Kilimandžára a jeho nejvyššího vrcholku Kibo/Uhuru Peak (5895m) byla situace o poznání složitější. Náš záměr nejít turistickou stezkou narazil ... v krátkém čase se nám nepodařilo vyjednat si povolení pro horolezecký výstup. Přesto jsme si výstup užili bez davů a zkusili si usnout v kráteru nejvyšší africké hory.
Expedice Elbrus 2009
Do Ruska jsme se vypravili pouze s jediným cílem - rychlý výstup na vyšší západní vrchol Elbrusu (5642m), který je současně nejvýše položeným místem na starém kontinentě.
Původně jsme zamýšleli pokusit se o vrchol alternativní trasou přes Kupol, ale náročná aklimatizace v Alpách, která nám vzala více sil, než bychom si přáli a drobná nepřízeň počasí v Rusku, nás přiměly k výstupu standardní normálkou z jihu, včetně využití soustavy navazujících lanovek.
Výprava do Peru
Do Peru jsme se vypravily samy - dvě dívky (Eva a Milena). Kromě tradičních turistických lákadel Machu Picchu, geoglyfů v Nazce a další spousty kulturních a přírodních památek, jsme chtěly
nahlédnout i do života místních lidí. Prostřednictvím Nadace Inka podporujeme jednoho indiánského chlapce, kterého jsme chtěly navštívit. Seznámily jsme se s ním i s celou jeho
rodinou a viděly jsme, jak zde lidé doopravdy žijí.
V Peru jsme strávily celé září roku 2008 a věříme, že jsme tuto krásnou jihoamerickou zemi poznaly o trochu více, než je běžné.
Expedice Over the Top - Aconcagua 2008
První pokus o výstup na nejvyšší horu amerického kontinentu v roce 2006 nevyšel. Aconcagua (6962m) nás však natolik okouzlila, že už tehdy jsme byli pevně rozhodnutí, že se o výstup na vrchol pokusíme znovu.
V lednu 2008 jsme se do Argentiny vypravili s jasným cílem - alpským stylem přejít Aconcaguu z východu na západ, tedy výstup tzv. "falešnou polskou trasou" a sestup normálkou. Kromě Aconcaguy jsme prožili několik dní i v krásném pohoří Cordón del Plata, kde jsme se aklimatizovali.
Expedice Las Cumbres - Aconcagua 2006
Druhá velká expedice, kterou jsme si vymysleli, vedla opět do Jižní Ameriky. Chtěli jsme hodně cestovat a také stanout na nejvyšších horách Argentiny (Aconcagua) a Chile (Ojos del Salado).
Cestování bylo úžasné. Bolívijské altiplano, jezero Titicaca, plovoucí ostrovy Uros, bláznivý sjezd nejnebezpečnější silnice světa na horském kole a několik pokusů o výstupy na jihoamerické šestitisícovky. Ve většině případů bohužel zůstalo u pokusu.
Expedice Chile 2003
Výpravou do Chile zkraje roku 2003 vše začalo. V této nádherné zemi jsme tehdy strávili šest týdnů a procestovali jí od severu k jihu. Chile nás přilákalo především kvůli pověstné rozmanitosti tamější přírody, kterou na této planetě neskýtá mnoho zemí.
Přijeli jsme sice hlavně za přírodou, ale velmi brzy jsme zjistili, že Chile, to jsou zejména úžasní lidé, kteří nám pomohli, poradili nebo se s námi vydali do víru nočního života.
Naše první skutečně velká výprava nás ovlivnila natolik, že se do jihoamerických zemí vracíme a stále nás nepřestávají překvapovat, jak skvělí lidé, tak úžasné přírodní scenérie.
Hory a pláže Maroka 2002
Po návratu z naší první výpravy do Maroka na podzim roku 2001 a po vyvolání fotek a opadnutí euforie z více či méně úspěšné akce, jsme si z kraje roku 2002 sedli „na jedno“ a přemítali o neúspěšném výstupu na Jebel Toubkal. Mužská ješitnost podpořená kapkou alkoholu pracovala. Po několika džbáncích piva začínal uzrávat plán. Musíme jet do Maroka znovu! A přípitek na to, že se podíváme na Vysoký Atlas z jeho nejvyššího vrcholku! Avšak psal se teprve leden roku 2002 a před námi byla dlouhá a nejistá sezóna ...
Okruh Marokem 2001
Příprav na cestu nebylo mnoho. Večer si sbalit, ráno zajít do školy, do práce nebo zůstat v posteli. Předchozí složité rozhodování, zdali vyrazit do Thajska, Japonska, na Kypr, Sicílii či do Turecka, vyhrálo suverénně Maroko. Do druhého dne jsme si na marocké ambasádě v Praze vyřídili za drobný poplatek vstupní víza a zarezervovali letenky s cílem v Casablance. Ve středu 14. listopadu 2001 jsme se ve 14:30 hodin všichni sešli na „Modré“ ubytovně na Ruzyni, odkud jsme přes obvyklé drobné potíže po čtvrté odpolední odjeli na letištní terminál.
Řecko 2000
Řecko roku 2000? Byli jsme mladí, šílení a do všeho jsme se hnali po hlavě. O našem dvanáctidenním potloukání se antickou krajinou nelze hovořit jako o expedici, ale pro nás to byl zlom v cestovatelské kariéře. Prvně jsme si mohli dovolit koupi letenky a sami se tak vydat do neznáma.
Styl našeho putování a zejména nocování byl poplatný našim peněženkám a zkušenostem. Nevyhýbali jsme se spánku v roští u silnice nebo tvrdému kameni antického chrámu, k jídlu jsme si občas natrhali pomeranče v sadu nebo se nechali pohostit skvělými lidmi, které jsme potkali. Byl to úlet a rozhodně je na co vzpomínat …